Bůh má všechno promyšlené

Známé jsou Bohu jeho skutky od pradávna. (Sk 15,18 ČSP)

Na té první poradě v Jeruzalémě to milí bratři a apoštolové vyjadřují jasně: „Vždyť to jde dobře!“ Ne tak, jak jsme si to mysleli my – tedy že by to poznání mělo zůstat jen u nás. Od věků zde byla pevná myšlenka, aby se to rozšířilo po celém světě. Pochopili to, vyslovili a měli z toho radost. To, že Pán Bůh přemýšlel dříve, než začal tvořit, uznáváte v teorii všichni. Ale jak to vypadá ve světě? Tam se prý zdá, že je víc věcí nepovedených než povedených! A ve tvém životě se už vůbec nezdá být nějaký plán, a pokud ano, tak rozhodně ne pěkný! Ale, milí bratři a sestry, takové to ve skutečnosti není. Jen se ti to tak zdá, dokud nebeský Otec není tvým Přítelem a Otcem. To je obsah mého kázání a dělím ho na čtyři části. Začneme zeširoka a půjdeme postupně: Nejprve je tu vesmír, pak lidé jako tělesné, přirozené bytosti, uprostřed nich Boží lid, a tebe Bůh postavil až na samotný vrchol. To bude ta čtvrtá část.

I. Vesmír

Dívejte se na něj ve světle našeho textu: Známé jsou Bohu jeho skutky od pradávna.. To znamená: Nikde není nic náhodného či nahodilého, co by mohlo být zrovna tak jinak, než jak to je, jen kdyby to šlo. Ale ono to nejde. Všechno je v jeho rozhodnutí známo od věků a nemůže to být jiné, protože on je takový, jaký je. Nikdy se nemůže vyskytnout nic, co by se do jeho plánů nehodilo. On má své plány a nikdo mu je nikdy nepřekazí. Svět by neexistoval, kdyby on nebyl takový, jaký je. A jaký je? On je všemohoucí, nesmírně moudrý a vševědoucí. Co to znamená? Znamená to, že on vidí věci jinak než vy. Vám se to zdá nemožné, ale pro něj není nic těžké. On je nesmírně moudrý. To znamená: Když něco vykoná a vy se na to díváte, on ví, že je to to nejlepší a nejvydařenější. A je vševědoucí: On všechno ví, ale rozumějte – ví to od věků a na věky. Od počátku ví všechno. Copak by se mohlo vyskytnout něco, na co by zapomněl a co by mu teď začalo překážet?

Teď nechci vykládat to, co vysvětluji jindy – že je to zázrak, když zrnko začne klíčit. Logicky mi to sice nevychází, ale je to zkrátka fakt. Je to nad veškerou logiku. Na živé věci logika nestačí. Nechci rozvádět, že vždycky žasnu, když vidím, jak věci rostou a jak jich přibývá. To přesahuje můj rozum. Z takové bukvice vyroste takový buk! Logika učí, že výsledek nemůže být větší než příčina. Ale tady to máme přímo před očima: výsledek je větší než příčina!

Protože je tu vývoj podle Božího rozhodnutí, je určen dopodrobna, a sice proto, že to on věděl od věků. Na to myslel, to vykonal, a tak to musí být přesně takové, jak si to předsevzal. Vždyť to vidíte všude: Když máte semínko a já mu nerozumím, tak mu nerozumím. Ale rozumný hospodář řekne: „To bude žluté, pak zelené, pak stéblo, klas a zrní.“ Jak to víš? „Vždyť je to zrnko pšenice!“ Tak to tedy půjde. Tady máte fíkovník a tady pomerančovník. Podle čeho to poznáš? Znalec řekne: „Ta kůra je tady taková a tady zase jiná.“ Proč? Protože tak o tom rozhodl Pán Bůh. Nikde není nic náhodného, a když to pochopíte, začnete se radovat. Otevřete si prosím Matouše 16,2–3: „Večer říkáte: ‚Bude krásně, je pěkný západ.‘ A ráno: ‚Dnes bude nečas, slunce vychází do mraků.‘“ Tak je to i s vámi. Představte si, že jste na Šumavě. Pořád máte krásný den. Ale přátelé vám řeknou: „Zítra bude pršet, Čerchov kouří.“ A bude pršet proto, že Čerchov kouří? Ne kvůli tomu, ale Pán Bůh to tak zařídil a na Čerchově se to jen projevuje. Otevřete si Jeremjáše 8,7: „I čáp na nebi zná svůj čas, hrdlička, vlaštovka a jeřáb dodržují čas svého příletu.“ Co to znamená, když vlaštovka odletí? Znamená to, že je konec léta. „Ale snad ne, snad nastane jaro!“ Ó, to se mýlíte. A je zima proto, že vlaštovky odletěly? Ne. Ale protože se zima blíží, vlaštovky odletí.

Když uděláte nějaký vynález, je to pro vás nové, ale u Boha to není nic nového. Jen jste využili staré Boží principy. A tak je to v celém vesmíru. Když on to všechno věděl dopředu, nemůže být nic náhodné.

II. Přirození lidé a dějiny

A pak jsou tu lidé, přirození lidé, se vším tím, co se s nimi děje, co se s nimi dálo a co se s nimi dít bude. „Známé jsou Bohu jeho skutky od pradávna.“ Nikde není nic náhodného. Vy si myslíte, že nevíte, jaké to bude, ale že aspoň víte, jaké to bylo. Kdybyste měli duchovní světlo, řekli byste: Ve všem tom byl Boží plán. Všichni si pochvalujete dobu reformace. Proč? Protože národ směřuje k tak pěkným věcem! Ale já vidím, že to tak zkrátka muselo být. Bůh na Čechy myslel od věků. A vzpomeňte si na dobu apoštolskou. Byl to takový krásný, teplý den, ale pominul a nastalo něco, co nazýváme středověkem. Ptactvo umlklo, ale Boží záměr je, aby přišlo nové léto. Jak to bylo? Všechno ptactvo nezačne zpívat najednou. Tam se probudí ten a tam onen ptáček a ozývá se, tam dva nebo tři. Tak to bylo v církvi. Ve středověku jeden povstal a řekl: „Takhle to podle Písma nejde.“ A oni ho zabili. Pak vstali dva a tři. A oni je zabili. Ve Francii se probudila celá osada – to byli Albigenští. Chopili se proti nim mečů a všechny je pobili. A pak jsou tu Stedingerové z Brém. Přišel jsem na to jako kluk ve škole: oni se rozešli s římskou církví, a to, co jí řekli do očí, bylo naprosto správné. Světská církev proti nim vyhlásila křižácké tažení. Stedingerové se bránili jako lvi, ale byli vyhubeni. A teď se podívejte: Bůh se v našich končinách dotkne celého národa. Všichni vstanou a usilují o lepší věci. A ta církev začne bubnovat, svolává křižáky, ti se přihrnou a jde o život a o smrt. My si ale nenecháme poroučet ve své zemi a nenecháme si vyrvat Slovo Boží! Původně to mohlo dopadnout jako ve Francii, ale nedopadlo. Proč? Protože Pán Bůh měl své plány. Tady se ukáže, že na to ta světská církev nestačí. To všechno bylo promyšleno, všechno to byla Boží milost. A vy si myslíte, že to fungovalo jen tehdy a teď už ne? Myslíte si, že to není promyšleno pro budoucnost? Jsou tu lidé a v jejich historii není nic náhodného, protože Bůh zná od věků všechno své dílo. Než se cokoli stalo, bylo to promyšleno. Tak je to v jeho rozhodnutí od věků.

To je úvod. Mně jde o tu třetí a čtvrtou část.

III. Duchovní věci

Boží vesmír není to nejvzácnější. Je to jen jeho materiál, jsou to služebné věci. Nu, jak by mohlo být něco náhodného v duchovních věcech, které jsou mu mnohem bližší? To je ta duchovní církev. On je takový, jaký je. A to se musí ve všem projevovat. Ty přirozené věci má k tomu, aby byly Jeho materiálem, na kterém ukáže svou vlastní podstatu: On je duchovní. „Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, mají tak činit v Duchu a v pravdě.“ Ten materiál je k něčemu určen. K čemu? Aby se ukázalo, k čemu je on sám. Když řekl: „Bůh je Duch“, je to totéž, jako by řekl: „Bůh je láska.“ On to všechno udržuje ve své přízni. Otevřete si prosím Deuteronomium 6,4–5: „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou.“ On, který miluje, si přeje mít lidi, se kterými by se mohl milovat. To můžete být vy. Tady vidíte tu velkou přednost člověka. Pán Bůh nikdy nebude milovat sám sebe, Pán Bůh potřebuje vás, protože potřebuje lidi, kteří by milovali jeho. K tomu on všechno tvoří. Představte si toho ztraceného člověka, který v pokoře hledí svého a miluje Pána Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou. Co se Pánu Bohu na světě nejvíce líbí? Právě ten člověk. To je to nejvzácnější, co Pán Bůh na světě má. Tady je Henoch a kolem něj samý svět. A čtete: Henoch chodil s Bohem. Co to znamená? Znamená to, že se mají s Pánem Bohem rádi.

Ale kde by se to u člověka vzalo? To je Boží věc, on ví všechno od věků. Když si to sám všechno prosadí, nemusí vám vykládat teorie. On dává oběť už v době, kdy se ještě nezabíjela zvířata, a nejedlo se maso. Tady je očištění od hříchů. Pak přišel Mojžíš a s ním tolik předobrazů a symbolů! A Bůh ví, že to všechno směřuje k němu. V plnosti času se ukázalo, že on přišel za námi na svět. Všichni jsme se odvrátili. On to všechno vezme na sebe a vynese to na dřevo kříže. On smazal můj hřích. On připraví člověka k tomu, aby se s ním spojil; nebude mu chybět ani jeden, kterého chce mít u sebe. Když je i v těch pomíjivých věcech všechno promyšlené, jak by tomu mohlo být jinak v duchovních věcech, které jsou mu nejdražší? Měl to na mysli od věků a vykonal všechno, co chtěl na světě duchovně mít. Žádným přemlouváním to nepůjde, ale on bude mít své svědky. Tak se věci mají. Jestli je to pro tebe, dobře. Jestli ne, musí se počkat.

IV. Tvůj život

To poslední jsi ty: pokud jsi jeho ovečkou, pak je tvůj celý život takový, že v něm není nic náhodného. Všechno to vymyslel ten, který tě z milosti obrátil. Kdo to chápe? Ten, komu je to dáno. Otevřete si prosím 2. Timoteovi 3,7: „… které by se pořád chtěly učit, a nikdy nemohou přijít k poznání pravdy.“ Nekonečné studium, a pořád z toho nic není. Jak by to mohlo být jinak, když to skrze studium nejde? Vždyť jsou to přirozené věci, které se předávají studiem. Jen se na to podívejte! Málo se studuje, vyčítáme to mladým lidem, ale v duchovních věcech studiem nezmůžu nic. Máme výborně vycvičené konfirmandy, ale když je propustím, jsou stejní jako lidé ze světa, jen toho vědí víc! Ale když se Bůh smiluje, pošle svého svatého Ducha a ten každého zpracuje bez dlouhých řečí. „Já ubohý člověk!“ Co to znamená? Od fíkovníku se učíte tomuto podobenství: když omládne a pučí, co to znamená? Znamená to, že se blíží jaro. A když člověk naříká sám nad sebou, blíží se lepší časy, jeho ovoce.

On si vás tak zpracuje, že ho budete potřebovat a budete se těšit z toho, že jeho krev vylitá na dřevě kříže očišťuje od každého hříchu. On sám uvede všechno do nejlepšího pořádku. A já vidím tyto dvě věci: On je můj milý nebeský Otec v Pánu Ježíši Kristu. To si nedej vzít! A za druhé: On je ten, kterému jsou všechny jeho skutky známy od věků. Tak je to i v tvém životě. Nic není náhodné v minulosti, v přítomnosti ani v budoucnosti, ale všechno je tak, jak o tom rozhodl ten, který je všemohoucí a přeje ti nade všecko. Jakmile to pochopíš, začneš se z toho těšit.

A teď se podívejte na ty tři vdovy. Orfa jde zpět a hledí si tam zajistit své štěstí. Teď si představte, že někdo přijde z té izraelské země a vypráví jí: „Ta tvá Rút se provdala.“ A koho si vzala? „Toho nejváženějšího člověka.“ A co Orfa řekne? „Kdybych já věděla, že na mě čeká takové štěstí, tak bych šla taky!“ Ale Rút to nevěděla. Ona jen věděla, že Bůh je milosrdný Otec, a tak se na nebeského Otce spolehla a nechala se jím řídit. Nebojí se ničeho! Jde a dopadne to tak, jak milosrdný Bůh rozhodl. Známé jsou Bohu jeho skutky od pradávna. Amen.