Editorial č. 69

• Někomu Bůh dává bohatství a poklady i slávu, takže nepostrádá pro sebe nic z toho všeho, po čem touží. (Kaz 6,2)

Bůh sám je schopen dokonale naplnit touhy lidského srdce, a také to ve své milosti a dobrotě dělá! Hospodin je dobrý a prokazuje své milosrdenství veškerému svému stvoření. Dokonce i ti, kteří spějí do záhuby kvůli své nevěře a vzpouře proti Bohu, mohou zakoušet, jak se mnohé touhy jejich srdcí naplňují. Nevzdávají za to Bohu chválu, ale připisují to své vlastní šikovnosti nebo svým schopnostem. Jak by ale člověk mohl rozumět své cestě? Jak by svévolník mohl v tomto svět dosáhnout toho, po čem touží? Je to všechno jenom dílo Boží prozřetelnosti a lásky, kterou Bůh prokazuje všem lidem na světě.

Bůh nejenom bdí nade vším stvořením, ale také všechno v něm vede a řídí ke svému cíli, jímž je dokonalá jednota v Kristu. Tato jednota by měla být zjevná tam, kde je nyní zjevná Kristova vláda, tedy v církvi. A právě nad tím se zamýšlí Jan Amos Komenský hned v následujícím článku. Na něj navazuje kázání Jana Karafiáta s provokativní otázkou ve svém názvu: Kdo bude stavět?

Na Boží prozřetelnost poukazuje záznam přednášky Sharon Jamesové, v níž ukazuje, jak Bůh použil křesťanství, aby se svět dobral svobody a spravedlnosti. V jistém kontrastu k němu je článek Alana Shlemona, v němž na tématu války ukazuje, jak protikladná náboženství jsou křesťanství a islám. 

Nezapomínáme ani na velké červencové svátky, takže zde najdete krátký příběh Konstantina a Metoděje a Jana Husa zástupně připomínáme textem významného husitského teologa Martina Lupáče, v němž odpovídá na otázku, zda může neposvěcený kněz posvěcovat. Medailonek Martina Lupáče pak naleznete na s. 18.

Věřím, milí čtenáři, že i v tomto čísle najdete duchovní stravu, která vám bude k užitku, k radosti a hlubšímu poznání Pána Ježíše Krista. 

Jedině Bohu buď sláva!