Dohlížitel musí být muž „jedné ženy“

Pojďme nyní k poslední věci, která vyplývá z našeho textu. Před námi je otázka, co to znamená „muž jedné ženy“ nebo „jen jednou ženatý“? Odpověď na tuto otázku je jednoduchá:

• Proto musí být dohlížitel bezúhonný jedné ženy muž… (1Tm 3,2)

Před námi je charakteristika muže, která není příliš komplikovaná, přesto se můžeme setkat s nejrůznějšími názory na to, co přesně znamená. Podívejme se tedy nejprve na několik těchto názorů:

1. Starší musí být ženatý. Někteří lidé si myslí, že starším nemůže být nikdo, kdo není ženatý. Pokud to někdo vidí takto, měli bychom k tomu také dodat, že to nesmí někdo, kdo nemá děti, protože o pár veršů dále se mluví o dětech. Nicméně Písmo neklade na lidi povinnost oženit se nebo se vdát. Víme, že Bůh stvořil člověka pro vztah, že stvořil muže a ženu k manželství, a je naprosto běžné, tedy pokud nežijete ve společnosti, která je v blahobytu a kde každý žije pro své sobectví, že naprostá většina mužů a žen se ožení a vdá. Ale není to něco, co by Písmo předepisovalo jako povinnost. Dokonce vidíme v Novém zákoně něco, co jde přímo proti tomu. V listu Korintským Pavel popisuje svobodné muže a ženy a říká, že jsou obdarovaní zvláštní milostí od Boha k tomu, aby byli svobodní a mohli tak využít tento svůj stav (to, že nejsou ženatí nebo vdané) jako příležitost pro účinnou, dalekosáhlou a oddanou službu Kristu (1 K 7,7–32). 

Měli by být svobodní muži diskvalifikováni ze služby starších? Je důvod se domnívat, že by kvůli tomu nemohli být dobrými pastýři? Ježíš je tím nejlepším pastýřem, a ačkoliv je zasnoubený, stále ještě není ženatý. A ani z našeho textu nevyplývá, že starší musí být nutně ženatý. 

2. Další často připisovaný význam tomuto textu je, že starší nemá žít v mnohoženství. Ovšem mnohoženství je v Písmu zakázáno všem věřícím. V době, kdy Pavel psal tento list, bylo zakázáno v celé římské říši. Nebylo obvyklé ani mezi Židy, ani mezi Řeky nebo Římany. Kromě toho, jak už jsem zmínil, se ono slovní spojení ‚jedné ženy muž‘ objevuje v trochu jiné podobě, která se však týká žen (‚jednoho muže žena‘), o dvě kapitoly dále. Pokud bychom verše týkající se mužů vykládali jako varování před polygamií, potom bychom měli verš, který se týká vdov, vyložit jako varování před mnohomužstvím. Tento výklad už vůbec nedává smysl. Proto bychom neměli trvat ani na výkladu o varování před mnohoženstvím. 

3. Další názor říká, že by to měl být muž, který má jednu ženu po celý život. Jinými slovy neměl by to být člověk, který měl během svého dosavadního života více než jednu ženu, tedy vdovec, který se znovu oženil, nebo rozvedený muž, který se znovu oženil. Boží slovo nám ukazuje, že jsou dva legitimní důvody pro rozvod: jedním z nich je cizoložství a druhým z nich je případ, kdy nevěřící partner chce opustit věřícího kvůli jeho víře. U těchto případů, a pouze u těchto dvou, nám Bůh ve svém slově říká, že takový člověk je volný k dalšímu sňatku, který má být pouze s věřícím člověkem. Proto nemohu tento názor přijmout jako vysvětlení tohoto textu. 

4. Nejjednodušší a nejlepší výklad tohoto textu ukazuje na to, že starší musí být věrný a oddaný jediné ženě, své manželce, s níž aktuálně žije. Jedné ženy muž znamená oddán své manželce. V kontextu našeho textu je to nejlepší vysvětlení a dává nejlepší smysl, protože je to fráze (ona slova „jedné ženy muž“), která ukazuje na charakter člověka, nikoliv na stav, v němž se člověk nachází. A to je něco, co nás vede ještě o krok dále. Musíme se zamyslet nad tím, co to znamená, že muž je oddaný své manželce. Mimochodem, tady znovu můžeme vidět, že charakteristiky starších se netýkají jenom samotných starších, ale musíme je vztahovat na všechny muže, na každého křesťana, a v tomto případě na každého manžela, na každého muže, dokonce i na svobodného muže. 

Řekl jsem, že i svobodný muž může být starším a proto i pro něj musí platit tato charakteristika. Jak? Je to velmi jednoduché. V případě, že rozumí tomu, že je obdarován Bohem k tomu, aby zůstal svobodný, bude veškerá jeho oddanost směřovaná ke Kristu a jeho nevěstě. V případě, že není obdarovaný k tomu, aby žil sám, bude veškerá jeho oddanost směřovat k jeho budoucí manželce, tedy k té, kterou pro něj má Bůh připravenou. Bude ji věrně a vytrvale vyhlížet, a čekat na okamžik, kdy mu jí Bůh dá. Nebude se snažit flirtovat s jinými ženami, přemýšlet o nich, zajímat se o ně, vyhledávat je, ale bude se upínat k Bohu a prosit ho, aby ho Bůh uvedl k té, kterou pro něj má připravenou. To je způsob, jak se bude projevovat oddanost v životě svobodného muže. 

V životě ženatého muže to znamená, že ten muž se musí projevovat jako věrný, oddaný, milující manžel. Jak to má konkrétně vypadat? 

Ukazuje to jednak na sexuální čistotu člověka a potom na oddaný vztah. Toto je třeba vysvětlit, protože naše představy jsou daleko víc formovány světem kolem nás než Božím slovem. A mnoho křesťanů, věrných služebníků, včetně pastorů a starších podléhá a padá právě v této oblasti. Troufnu si říct, že všichni máme v této oblasti problémy, rezervy, prázdná místa. A teď nemluvím o sexuálních problémech, o nečistotě, o cizoložství nebo podobných věcech. Žijeme v době, která nám tvrdí, že je normální žít sexuálním životem mimo manželství, před manželstvím. Manželství samotné je pod velikým tlakem. Dochází k předefinování toho, co je to manželství. Ani v naší společnosti už to není pouze vztah jednoho muže a jedné ženy. Mnohdy vám lidé řeknou: „Ať je to všechno jiné, jen ne tohle!“ Ale nebojme se takových tlaků, protože ani v minulosti to nebylo jiné. Boží Slovo musí zdůraznit:

• Manželství ať mají všichni v úctě a manželé ať jsou si věrni, neboť neřestné a nevěrné bude soudit Bůh. (Žd 13,4)

Manželství bylo vždycky pod tlakem. Můžeme to vidět na jedné tragické skutečnosti, totiž že v Bibli není žádná dokonalá a vzorová rodina. Máme řadu úseků rodinného života, které pro nás mohou být dobrým vzorem, ale vždycky se jedná jenom o nějaký úsek, část života rodiny. Hřích ničí vztahy mezi mužem a ženou. Proto jsou manželství tak ohrožená, proto se musíme modlit za všechna manželství ve sboru, proto se musíme modlit za naše děti, aby našly zbožné a věrné manžele a manželky, proto se musíme neustále z Písma vyučovat o tom, co je to manželství a růst v porozumění tomu, jak má fungovat zbožný vztah. To není něco, co by člověk tak nějak sám věděl ze své přirozenosti (protože ta je padlá), ani to není něco, co by se mohl naučit od nevěřících lidí. Leckdy to není ani něco, co by se mohl naučit od věřících rodičů. Podívejte se do Písma, kolik je tam zbožných mužů, jejichž děti žijí bezbožně! A jedním z důvodů je, že tito muži, tito rodiče, nenaučili své děti, jak mají žít zbožně se svým manželem nebo se svou manželkou (lidé jako Mojžíš, Elí, Samuel, David…).

Proto jsou také důležité rodinné poměry starších. O čem tedy mluví náš text, když mluví o oddanosti v manželství a lásce k manželce? Ten text nás vede do listu Efezským, kde nám Pavel předkládá jednu z nejúžasnějších ilustrací Krista a jeho církve:

• Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná. Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe. Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně. Tak i Kristus pečuje o církev. (Ef 5,25–29)

Kristus nám svým příkladem ukazuje, jak mají muži milovat své ženy, a tím také vysvětluje, co to je skutečná láska. Podívejme se na pár charakteristik a podívejme se na ně očima textu z listu Efezským:

Láska se obětuje

Kristus se obětoval za svou církev. Před stvořením světa si ji vyhlédl, ve stanovený čas přišel a obětoval se za ní. Podívejte se na to, co se stalo: Nebyla to církev, která by volala, můj ženichu přijď a něco pro mě udělej, ale byl to Kristus, kdo šel a vytáhl církev, tedy jednotlivé křesťany, kteří jsou údy Jeho církve, z bahna hříchu a z temnoty smrti. Jak to udělal? Tím, že se obětoval za svůj lid! Proč to udělal? Aby mohl být se svou nevěstou. Ona byla hříšná, špinavá, nehodná svého ženicha, ale on ochotně a dobrovolně udělal to, co dělat vůbec nemusel: položil svůj život, aby svou nevěstu očistil, aby ji zbavil hříchu, aby ji posvětil, aby z ní byla nejkrásnější nevěsta, kterou kdy svět viděl. Tou nevěstou jsme my!

Právě toto je láska, která se obětuje. Muži, manželé, bratři, přemýšlejme o tom. Jak to vypadá v našich životech, když po nás naše manželky něco chtějí? Jsme těmi, kdo jdou ochotně vstříc, napřed, kdo dělají víc, než je třeba? Kdo věci předem připraví, naplánují, obětují sami sebe, své zájmy, své koníčky, své potřeby, své pohodlí, svůj volný čas… Jsem tím, kdo plánuje, kdo je o krok napřed, kdo předchází potřeby své ženy? To dělá muž, který miluje svou ženu. To je zbožný muž, který je připravený, aby mohl být pastýřem Božího lidu. 

Láska pečuje 

Kristus si zamiloval svou nevěstu a udělal všechno pro to, aby byla nádherná. Ale nezůstalo to jenom u toho. V našem textu čteme, že Pán o svou církev pečuje a stará se o ni. Dal jí všechno, co církev potřebuje k životu ve zbožnosti. Zaopatřuje ji ve všech věcech. My jsme často bezradní a nevíme, co máme dělat, ale Pán má řešení. Svoji církev zabezpečil a hojně ji obdaroval. Udělal to důkladně, důsledně a účelně. Každý má v církvi své místo a je důležitý pro fungování celého Kristova těla. Je to obdivuhodné dílo. 

Oddaný a milující manžel právě takto pečuje o svou manželku. Stará se o ni v každém ohledu. Zahrnuje jí svou pozorností, svou něhou, svou péčí. To souvisí s následující charakteristikou: 

Láska slouží 

Zbožný muž je mužem, který slouží své ženě. Slouží jí tak, jako Kristus sloužil svým učedníkům, své nevěstě. Ježíš sloužil svým učedníkům, slouží své nevěstě, církvi. Připravil si nevěstu, aby byla svatá, čistá, bez poskvrny a vrásky. Posvětil ji křtem vody a Slovem. Kristus sloužil své nevěstě, učedníkům prakticky, když jim myl nohy, lámal chleba a podával jim ho, když lovili ryby, připravil pro ně na břehu snídani, sloužil jim duchovně, bez přestání se za ně modlil, vyučoval je Božímu slovu, vysvětloval jim, co je důležité, kam směřují. 

Právě tak manžel má sloužit své manželce. Fyzicky i duchovně. Praktickými věcmi, od drobností až po velké věci a také duchovně, modlitbami, Božím slovem, vysvětlováním duchovních věcí, vedením k porozumění Písmu. To je oddanost manželce, právě to znamená jedné ženy muž. Takový muž není líný ani pohodlný, ale tráví čas s Bohem, v Božím slově a se svou ženou. 

Víte proč je dnes mnohem více žen v církvi než mužů? Není to proto, že by ženy byly duchovnější, ale je to proto, že muži nejsou takovými muži, jakými mají být. Až příliš často jsou změkčilí, sobečtí a líní. Ale nezapomínejte, že naším vzorem je Kristus! On je cílem naší zbožnosti. On je původcem i vůdcem naší zbožnosti. Proto musíme být takovými muži, jako byl on. 

Mluvíme o starších a o jejich manželství a k takovému manželskému životu musí směřovat člověk, který má být ustanoven jako starší církve. Je to muž, který miluje svou ženu, je oddaný své ženě a slouží jí. 

Zkuste si nyní takového člověka představit… Kdo by takového muže nechtěl jako svého vedoucího? Kdo by nechtěl, aby takový člověk byl jeho pastýřem? Vždyť to je člověk, na jehož charakteru se jasně zrcadlí Kristův charakter. Kéž z nás Pán udělá takové muže! Kéž Pán povolá mnoho takových mužů po celé naší zemi. Moji milí, tohle je životně důležité. Jestli chceme, aby naše děti a naši vnuci žili ve zdravé církvi, která bude uctívat Krista v Duchu a v pravdě, nesmíme ucuknout ani o malý kousek z toho, co říká tento text. 

S kvalifikací starších stojí a padá, jaké evangelium se bude kázat, jaké životy se budou žít, jestli církev bude opravdovou církví, jestli bude skutečnou nevěstou nebo se z ní stane nevěstka.