Posvěcuje neposvěcený kněz?

Pán Bůh skrze ústa zlých lidí vykonal mnoho dobrého. Například Kaifáš, když byl toho roku veleknězem, prorokoval: „Je pro vás lépe, aby jeden člověk zemřel za lid, a ne aby zahynul celý národ.“ To však neřekl sám od sebe, ale protože byl toho roku veleknězem. Duch svatý použil ústa tohoto kněze, ale Boží milost se jeho poskvrněného srdce nedotkla; neprorokoval totiž díky svým zásluhám, ale kvůli důstojnosti svého úřadu. I mnozí jiní nehodní lidé mluvili o budoucích věcech, jako například Nebúkadnesar (jak stojí psáno v druhé kapitole Daniela), faraon (v Genesis 41) či Bileám (v knize Numeri, kapitola 24). Z toho plyne, že Pán Bůh občas koná skrze zlé lidi něco dobrého pro spásu těch dobrých, ale jim samotným to neprospěje, neboť Kaifáš byl pouze nádobou Ducha svatého. 

Mistr Jan Hus v jednom svém artikulu mluví o tom, že „nikdo není pánem, biskupem či králem, je-li v smrtelném hříchu“, a dodává, že to platí „právem“. Dále mistr Hus píše, že i když kněží v smrtelném hříchu nekonají nic, co by jim samotným přineslo zásluhy pro věčný život (neboť jednají hříšně), svátosti, kterými v té době slouží, věrným křesťanům prospívají, protože v nich nepůsobí kněz svou mocí, ale mocí Boží. V tom se ukazuje Boží moc, že skrze nehodného a nečistého služebníka koná velmi čisté a hodnotné dílo, jako je křest, rozhřešení, posvěcování či kázání Božího slova. 

K tomu říká svatý Augustin: „V obecné církvi se při svátosti těla a krve Páně nedokonává nic více skrze dobrého kněze a nic méně skrze zlého, neboť se to neděje zásluhou toho, kdo posvěcuje, ale slovem a mocí Ducha svatého.“ Také svatý Augustin uvádí: „Jestliže k nějaké svátosti přistoupí člověk s upřímným srdcem skrze služebníka, který je zlý a pokrytecký, Duch svatý v něm působí odpuštění hříchů. Ten, kdo takto v církvi působí, chce varovat před zlými, avšak skrze jejich službu shromažďuje lidi.“ 

K témuž se vyjadřuje svatý Řehoř: „Služebníci v církvi jsou dobří nebo zlí,“ ale Duch svatý to duchovně oživuje. Onen Duch, který se v dobách apoštolských projevoval viditelnými skutky, nezpůsobuje, že by svátosti byly lepší kvůli zásluhám dobrých správců nebo horší kvůli těm zlým. „Neboť ani ten, kdo sází, není nic, ani ten, kdo zalévá, ale Bůh, který dává vzrůst.“ To platí o těle a krvi Pána Ježíše Krista. Stejně je třeba smýšlet a držet o křtu a konfirmaci, neboť Boží moc v nich působí rozdílně podle své vůle a je to moc božská, nikoli lidská. 

Po těchto svatých slovech mistr Hus říká, že Boží sláva se nakonec ukáže všem, když Bůh povolává hříšné k milosti a skrze nečisté služebníky očišťuje čisté duše. Existuje mnoho dalších písem svatých učitelů, ale zdá se mi zbytečné je uvádět. Radím vám jen toto: Zlých kněží se vystříhejte, ale neřešte otázku, zda skutečně posvěcují.