Chyby

Ten, kdo se chlubí svou dokonalostí, je dokonalý jen ve své pošetilosti. Hodně jsem toho po světě procestoval a nikdy jsem neviděl ani dokonalého koně, ani dokonalého člověka, a neuvidím je, dokud kohout nesnese vejce. Z pytle na uhlí nelze získat bílou mouku, stejně jako z lidské přirozenosti nelze získat dokonalost; kdo ji hledá, měl by raději hledat cukr v moři. Staré přísloví říká: „Co je bez života, je bez viny.“ O mrtvých bychom neměli říkat nic jiného než dobré; ale co se týče živých, všichni jsou více či méně potřísněni černou barvou, a to vidí i napůl slepý. Každá hlava má své slabé místo a každé srdce má svou černou skvrnu.

Každá růže má své trny a každý den svou noc. I slunce má skvrny a oblohu zatemňují mraky. Nikdo není tak moudrý, aby neměl dost pošetilosti na to, aby si na Trhu marnosti otevřel stánek. Tam, kde jsem neviděl bláznovskou čepici, jsem přesto zaslechl cinkání rolniček. Stejně jako neexistuje sluneční svit bez stínů, tak i veškeré lidské dobro je více či méně smíšeno se zlem. I chudí opatrovníci mají své malé nedostatky a farní zvěstovatelé nejsou zcela nebeské povahy. I to nejlepší víno má své usazeniny. Chyby všech lidí nejsou napsány na jejich čelech, a je to tak dobře, jinak by klobouky musely mít velmi široké krempy.

Přesto, tak jistě jako že vejce jsou vejce, v každém srdci se skrývají nějaké chyby. Nikdo nemůže předpovědět, kdy se hříchy člověka projeví, neboť zajíci vyskakují z příkopu právě tehdy, když je nečekáte. Kůň se slabýma nohama možná nezakopne ani po míli či dvou, ale ta slabost v něm je, a jezdec by ho měl dobře ovládat. Ta mourovatá kočka sice právě teď mléko nelízá, ale nechte otevřené dveře do mlékárny a uvidíme, jestli není stejně velká zlodějka jako to kotě. V křemeni je oheň, i když vypadá chladně: počkejte, až o něj křísne ocel, a uvidíte. Každý dokáže tu hádanku rozluštit, ale ne každý si vzpomene, že má držet střelný prach mimo dosah svíčky.

Kdybychom si vždy uvědomovali, že žijeme mezi lidmi, kteří nejsou dokonalí, nebyli bychom tak rozrušení, když objevíme nedostatky svých přátel. Co je shnilé, to se bude rozpadat, a popraskané hrnce budou prosakovat. Blahoslavený ten, kdo od ubohého těla a krve nic neočekává, neboť ten nebude nikdy zklamán. I ti nejlepší z lidí jsou přece jen lidé, a i ten nejlepší vosk se roztaví.

Dobrý kůň je ten, který nikdy nezakopne, a dobrá manželka je ta, která nikdy nebrblá.

Ale takoví koně a takové manželky se jistě vyskytují jen v bláhovém ráji, kde knedlíky rostou na stromech. V tomto zkaženém světě má i to nejrovnější dřevo suky a i na tom nejčistším pšeničném poli se najde plevel. I ten nejopatrnější vozka jednou převrhne vůz; i ten nejšikovnější kuchař občas vybryndá trochu vývaru; a jak vím z vlastní hořké zkušenosti, i velmi slušný oráč tu a tam zlomí pluh a často vyorá křivou brázdu. Je pošetilé odvrátit se od osvědčeného přítele kvůli jedné či dvěma chybám, neboť se může stát, že se zbavíte jednookého oře a koupíte si slepého. Jelikož jsme všichni plní chyb, měli bychom mít trpělivost a naučit se snášet se navzájem a odpouštět si.

Jelikož všichni žijeme ve skleněných domech, neměl by nikdo z nás házet kameny. Každý se směje, když hrnec řekne konvici: „Jak jsi černá!“ Nedokonalosti druhých nám ukazují naše vlastní nedokonalosti, neboť jedna ovce se od druhé příliš neliší; a je-li v oku mého souseda tříska, nepochybně je i v mém. Měli bychom své sousedy používat jako zrcadla, abychom v nich viděli své vlastní chyby, a napravovat v sobě to, co v nich vidíme.

Nemám trpělivost s těmi, kdo strkají nos do domu každého člověka, aby vyčenichali jeho chyby, a nasazují si lupy, aby odhalili nedostatky svých sousedů. Takoví lidé by se měli raději podívat k sobě domů; možná by tam uviděli ďábla v místech, kde by to nejméně čekali. To, co si přejeme vidět, uvidíme – nebo si budeme myslet, že to vidíme. Chyby se vždy hromadí tam, kde je lásky málo. Bílá kráva je celá černá, pokud se vaše oko rozhodne, že tomu tak je. Pokud budeme dost dlouho čichat k růžové vodě, zjistíme, že zapáchá. Bylo by to mnohem příjemnější, alespoň pro ostatní lidi, kdyby ti, kdo hledají chyby, nasměrovali svou pozornost k hledání dobrých stránek u ostatních; lov by se vyplatil víc a nikdo by nestál s vidlemi, aby lovce odehnal od své farmy. Co se týče našich vlastních chyb, k jejich sepsání by byla potřeba velká tabule; ale díky Bohu víme, kam je zapsat a jak je překonat.

I přes všechny naše chyby nás Bůh stále miluje, pokud důvěřujeme v jeho Syna. Proto se nenechme odradit, ale doufejme, že budeme žít, učit se a konat dobré skutky, než zemřeme. I když vozík vrzá, s nákladem dorazí domů, a ten starý kůň, i když má pochroumaná kolena, ještě vykoná spoustu práce. Nemá smysl se vzdát a nic nedělat jen proto, že nedokážeme všechno tak, jak bychom si přáli. Ať už máme chyby nebo ne, půdu musíme zorat; musí to udělat i nedokonalí lidé, jinak příští rok nebude žádná sklizeň. Ať už je Honza jakkoli špatný oráč, andělé za něj jeho práci neudělají, a tak se do ní pouští sám. Pojeď, Hnědko! Hijé, hou! Hodná!