Pokoj vám zanechávám – ne jako dává svět

• Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí! (J 14,27)

Odjakživa lidé hledali pokoj. Jak získám něco, co nebude záviset na citech, pochybnostech, co bude pevnou oporou a pevností ve všech zkušenostech života, a bude mne to držet nad všelijakým zoufáním? Pracovali a bádali, a přes to všemožné úsilí nenalezli pokoj pro lidskou duši. Je jen jediný, který dává pokoj, a o kterém směl napsat apoštol: On je náš pokoj.

Jsou sice také činěny závažné pokusy, a lidé také našli něco, co vydávají za pokoj. Pán Ježíš praví, že i svět dává něco, co nazývá pokojem. Jmenovitě dva druhy pokoje vymyslili lidé: jeden budhistický a druhý stoický. Budhistický pokoj je ona snaha umrtvit všecko v sobě, takže se člověk plíží jako živá mrtvola, a nemá žádné potřeby. A lidé to dovedli daleko ve své nezávislosti na hmotě. Ale v tom ve všem je hluboký omyl. Přijdou chvíle, a duše je si vědoma, že neumřela všemu. To je cesta mystických duší. Rovněž tak i pokoj stoický je naprosto nedostatečný. Je to ona hrdinná mysl, která se nechce poddat, nechce jen zhola se dát nést, ale bojuje a svou bolest zapomíná, omamuje a obtíže přemáhá. Ale v katastrofách života a při procitlém svědomí nezná léku. To cesta osvícenců a skeptických moralistů.

Když se však dobře podíváme na obojí pokoj, který dává tento svět, vidíme, že u jednoho se uplatňuje veliký zákon, který vyřkl Pán Ježíš: Což se narodilo z těla, je tělo, a že nese i ten pokoj známku těla: pomíjitelnost a nedokonalost. Není bičování, není umírání konce. A zrovna tak i ten druhý pokoj pyšných duší se okamžitě zhroutí, jakmile uváží, co je hřích. Ale proto nechtějí myslet na hřích. Ale nemyslet na hřích, na bol, na neštěstí ještě neznamená odstranit to všechno ze světa. A proto duše, které přijímají pokoj darem od světa, jejichž pokoj je z této země, je plodem jejich práce a jejich úsilí, budou na konec zklamány. Neboť jen pravý a dokonalý pokoj může oblažit lidskou duši.

A blaze nám, že takový plný, dokonalý pokoj se nám stal přístupný. Není kvítkem ze zemské zahrádky. Je z nebe. Tento pokoj nelze získat svou prací, svým úsilím — neboť je tak veliký, že nemůže být vydělán, ale musí být přijat jako dar, A on se nám jako dar nabízí: Pokoj svůj vám dávám. Pán Ježíš dává ten pokoj. A není to jen chvilkový pocit, ale stav bezpečí. A do toho stavu naprostého bezpečí uvádí Pán Ježíš. A tento stav jinde nazývá pokoj s Bohem. A to je pokoj, o němž praví Spasitel: můj pokoj.

Pohleďte na tu rovnováhu ve Spasiteli. Marně bychom tu hledali, co hledají stoikové nebo mystické duše. On pláče a chvěje se, vlny soužení zaplavují jeho duší, a přece je tu ten pokoj. Já a Otec jsme jedno. Jeho duše je před Otcem rozprostřena jako čistá voda jezera. Vůle Otcova se v něm zrcadlí. Ona je motivem jeho života, A přece žije svůj život. A do tohoto svého stavu uvádí své učedníky. „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám. Ne jako dává svět, já vám dávám.“

A jak je do tohoto pokoje uvádí? Svou drahou krví. On umírá na kříži, abychom byli živi. On nás spojuje s Bohem. Tam na kříži stal se naším pokojem. Neboť nebylo možné zjednat nám pokoj bez vyřešení nejpalčivější lidské otázky: Co s hříchem? Hřích musel být smířen, a to pro všechen svět. Hřích musel být souzen a odsouzen, abychom mohli být svobodní. Asketa, evolucionista to řeší pro sebe. Umrtvuje hřích v sobě, ale nebude hotov, a proto nikdy nedojde pokoje. Nevěrec pokoje nedojde, protože neřeší otázky hříchu. Zamhouřit však oči a říci nevidím ho a proto není, je špatné řešení. Ale Ježíš je Beránek Boží, který snímá hřích světa. Otázka hříchu je otázkou pokoje. Nepřijmeš-li odpuštění, nebude-li zahlazen tvůj hřích, nemůžeš přijmout pokoj. S odpuštěním nastává pokoj. A odpuštění přijímá víra. Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze Ježíše Krista, našeho Pána.“

Pokoj! Ó, jak veliký je to předmět. Pán Ježíš jej spojuje s Utěšitelem. Toho tady nechává – a jím je podmíněn pokoj, A proto ať se vaše srdce nermoutí a nestrachuje. Ať se nermoutí – poněvadž spojení s Bohem je dokonalé. Ať se nestrachuje, poněvadž je trvalé.

Chceš mít pokoj? Musíš k Ježíši jako ona žena hříšnice a uslyšíš hlas: Jdi v pokojí.