Čekání na službu
Byl to John Wesley, kdo řekl: „Nesnažte se o duchovní službu, ale hledejte plody disciplinovaného života.“ Jinými slovy, toužit po duchovní službě je ztrátou drahocenného času. Raději se ponořte hlouběji a Bůh vás použije způsoby, jaké jste si ani nedokázali představit.
Znám mnoho lidí, kteří se ve svém prostředí cítí odsunuti na okraj. Nikdo nemá zájem o to, aby mohli uplatňovat dary, které jim Bůh dal. Tak se trápí, čekají a někdy i pláčou a stěžují si. Dovolte mi, abych vám dal několik zásad pro dobrou službu, ať už jsou vaše dary jakékoli.
Wesleyho rada je první zásada: Začleňte do svého života nové a lepší disciplíny a pak sledujte, co s tím Bůh udělá. Jinými slovy, buďte vůdcem tím, že budete žít křesťanský život tím nejlepším možným způsobem. Ať je váš život vaší službou.
Druhý princip zní takto: Dělejte skryté věci, které možná nikdo jiný dělat nechce. Můžete být například výjimečným vedoucím, kterého nikdo neuznává, ale mezitím se rozhodněte sloužit na zapomenutých místech, jako jsou domovy důchodců, věznice nebo mezi chudými. Pokud nemůžete učit tisíce, učte jednoho či dva, kteří porostou. Možná jednoho dne budou oni učit ty tisíce. Pokud vás nikdo nepožádá, abyste koordinovali velké společné hostiny pro sbor, prokazujte každý týden pohostinnost sborovým rodinám ve svém domě. Jinými slovy, snažte se „padnout do země a zemřít“ jako zrnko pšenice a pak uvidíte, co s tím Bůh udělá.
Třetí zásada: Dělejte to, co nevyžaduje žádný titul, žádnou skupinu ani peníze církve. Chci tím říct, že můžete vykonat spoustu služby, pokud vám nezáleží na tom, aby vás lidé „pasovali na rytíře“, než se do toho pustíte. Neočekávejte, že každý bude chtít dělat to, co děláte vy, a nežádejte o peníze od církve, abyste to mohli dělat. Je naprosto v pořádku použít své vlastní peníze mimo rámec vašich pravidelných příspěvků. Pokud se budete řídit tímto plánem, dveře se vám budou otevírat na všech stranách. Kdo vám bude bránit, když začnete psát misionářům a denně se za ně modlit? Komu bude vadit, když utratíte vlastní prostředky za krátkodobé misijní cesty? Kdo bude cítit potřebu vás omezovat, když dobrovolně uklidíte budovu nebo vyřešíte problémy s autem nějaké vdovy? Ne každý bude mít stejné nadšení jako vy pro tu či onu službu. Nepotřebujete jejich nadšení, ale své vlastní.
Čtvrtý a nejdůležitější princip: Udělejte z lásky prioritu.
Jednou mě oslovila jedna žena v církvi, kde jsem právě začal působit jako pastýř. V prvním roce mé práce tam jsem jí nesvěřil žádnou významnější úlohu. Měla za sebou dlouhou historii v vedoucích funkcích, ale v té době jsem neměl pocit, že by se hodila na některou z našich pozic. Přišla za mnou se slzami v očích. K celé situaci měla velmi negativní postoj. Bůh mi dal moudrost, abych ji požádal o tuto jednoduchou věc. „Jdi domů a v modlitbě si zapiš jména deseti lidí, kteří mají nějaké potřeby. Potom se vydej tyto potřeby naplnit, i když tě to bude něco stát. Dělej to pilně.“ A jaký byl výsledek? Zhruba za týden byla ta žena rozzářená a plná naděje. Řekla: „Prostě nestíhám splnit všechno, co ten seznam vyžaduje,“ což v překladu znamenalo: „Ráda pomáhám druhým a zjišťuji, že je spousta lidí, kteří mou péči opravdu potřebují.“ Naplňování potřeb z lásky jí pomohlo najít svůj rytmus ve službě. Od té doby nezpomalila.
Vezmeme-li v úvahu všechny tyto zásady, mělo by nás to vést k tvrzení: „Nikdo vlastně nemusí na službu čekat.“ Jak zní slogan: Prostě to udělej!
- Služte v lásce jedni druhým. (Ga 5,13)
- Každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. (Fp 2,4)
Přidat komentář