Martin Lupáč z Chrudimi

Martin Lupáč (narozen pravděpodobně v Újezdě u Týna nad Vltavou, zemřel 20. dubna 1468 v Chotěboři) patří mezi neprávem opomíjené, avšak klíčové osobnosti husitské doby. Byl to všestranně vzdělaný muž, který jako kněz, teolog, polemik a především diplomat evropského formátu zásadním způsobem ovlivnil dějiny českého utrakvismu. 

Studoval na pražské univerzitě, kde byl jeho učitelem významný husitský teolog Jakoubek ze Stříbra. V roce 1421 byl arcibiskupem Konrádem z Vechty vysvěcen na kněze, a to společně s dalšími významnými osobnostmi, jako byl Jan Rokycana. 

Své přízvisko Martin „z Chrudimi“ získal díky svému dlouhému působení v tomto městě. Působil zde jako farář u kostela Nanebevzetí Panny Marie (tzv. „horní kostel“) po dobu takřka 30 let, zhruba od roku 1421 do roku 1450. 

V pozdějších letech působil mimo jiné v Žatci, Německém Brodě a naposledy v Chotěboři, kde také v roce 1468 zemřel. 

Martin Lupáč byl zastáncem pražského umírněného směru utrakvismu, který kladl důraz na pastorační praxi a pokoru před Božím zákonem. Některé jeho názory však byly poměrně radikální, jako např. oddělené české utrakvistické církve od Říma. 

Jako diplomat se účastnil mnoha jednání mezi husity a zástupci basilejského koncilu v letech 1432–1436. Byl klíčovým vyjednavačem kompaktát, k nimž se vracel a obhajoval je po celý zbytek života. 

Aktivně se angažoval také v politickém dění, například při volební kampani Jiřího z Poděbrad, jehož byl velkým příznivcem. 

Byl autorem řady traktátů a pojednání. Významný je například polemický spis Contra papam (1462), v němž ostře kritizoval zrušení kompaktát papežem Piem II., či práce o svátosti oltářní. V období svého působení v Chrudimi napsal také Postilu, tedy sbírku kázání.

Lupáč nebyl pouze mužem oficiálního proudu utrakvismu, ale výrazně se angažoval také jako ochránce a podporovatel vznikající Jednoty bratrské. Měl nemalý podíl na jejím formování a ovlivnil i její tehdejší debaty o biskupské volbě. 

Přestože se Martin Lupáč řadí mezi nejvýznamnější osobnosti husitství a úzce spolupracoval s Janem Rokycanou, v historiografii dodnes chybí komplexní monografie, která by jeho život a dílo detailně zmapovala.