20. října

Zemi, kterou jsem dal Abrahamovi a Izákovi, tu dám tobě; tvému potomstvu dám tuto zemi. (Gn 35,12)

Bůh žehná Jákobovi a opakuje své požehnání, které už mu dal dříve – když se Jákob poprvé setkal s Bohem na tomto místě a když se setkal s Bohem v Penúelu. Toto požehnání je také skoro identické s požehnáním, které dostal Abraham v Gn 17. Bůh se mu zjevil, řekl mu, že bude mít nové jméno, připomněl mu, že je Bůh všemohoucí, že ho rozmnoží a učiní z něj národ a že mu dá zemi, do které ho přivedl. S Jákobem je to úplně stejné. Jákob slyší totéž znovu a znovu. A spolu s Jákobem slyšeli tato slova také Izraelci na poušti, kteří vycházeli z Egypta – po čtyřech stech letech otroctví, zdeptaní, vyděšení, malověrní. Měli jít do zaslíbené země a Bůh je skrze Mojžíše povzbuzuje příkladem Jákoba a požehnáním, které dostal.