I řekl Hospodin Noemu: „Vejdi ty a celý tvůj dům do archy, neboť vidím, že ty jsi v tomto pokolení jediný můj spravedlivý. (Gn 7,1)
Kdo je v Bibli spravedlivý? Je to ten, kdo se chová slušně, nikdy nikoho nezabil, nic neukradl, a pokud něco, tak maximálně papír do kopírky svého zaměstnavatele, který mu vynahradil tím, že pracoval pět minut přes čas? Ten, kdo dělá spoustu, nebo aspoň trochu dobrých skutků a snaží se o to, aby jich bylo v jeho životě víc, než těch špatných? Rozhodně ne! Spravedlivý je ten, koho Bůh prohlašuje za spravedlivého. A to je jenom ten, kdo se spolehne na něj, na Boha, na dílo jeho milosti, a uvěří, že je to Bůh sám, kdo může člověka zachránit a nikoliv člověk. Noe byl spravedlivý. Noe chodil s Bohem (Gn 6,9). Noe dělal všechno tak, jak mu Bůh přikázal (Gn 6,22).
38. kapitola Genesis je o strašlivém Božím soudu nad jednotlivci. Je to ale také kapitola o Božím milosrdenství, které vítězí nad soudem a konečně je to kapitola o zaslíbení. Je zde výhled do budoucnosti, výhled k něčemu mnohem lepšímu, než co dneska uvidíme ve 38. kap.
Pokud Boží přítomnost budila hrůzu, už když se na Sínaji projevila zemětřesením, o co strašnější to bude, až Bůh otřese celým stvořením? My však „dostáváme neotřesitelné království“ a „náš Bůh je oheň stravující“, takže jedinou patřičnou reakcí je vytrvalá a věrná služba Bohu v bázni před ním a v úctě k němu. Protože máme veliké výsady a velikého Boha, musíme mu sloužit s poslušností, vděčností a úctou v srdci. Máme veliké výsady, máme velikého Boha, a tudíž máme velikou zodpovědnost.
Kristovou obětí jste se vy, kteří jste kdysi byli vzdálení, stali blízkými. Každý, kdo v něho věří, bude spasen. Každý, kdo v něho věří, byl vykoupen a očištěn Kristem, stal se Božím vlastnictvím a zvláštním, odděleným Božím lidem. Tento Boží lid je charakterizován jako lid horlivý v dobrých skutcích.
Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. (J 15,5)
Já znám, milí v Kristu přátelé, tento text od malička a stejně tak vy všichni. Tu bychom my mohli tomu textu dobře rozumět a já doznám, když přijdu znovu k tomuto textu, jako bych stále viděl něco nového. To nejsem jen já, to každý člověk Boží, a příčina není ve mně, nýbrž v jeho věcech. Tak se to má s jeho věcmi, že když vidíš, tak málo vidíš.
Rudolfův Majestát z roku 1609 zaručoval evangelíkům mnohé svobody. Ale katolická strana se s jeho závěry nechtěla smířit a interpretovala některá místa zcela protichůdně (a v rozporu s dosavadním chápáním i praxí) než strana protestanská. Šlo především o článek, v němž byla povolena svoboda vyznání pro poddané na královských statcích – jednou z podstatných věcí byla možnost postavit si kostel a mít v něm nekatolické bohoslužby.
Především si všimněte, co má říkat lidem. Má to být příběh osobní zkušenosti. „Jdi domů k svým a pověz jim, jak veliké věci ti učinil Pán, když se nad tebou smiloval“ (Mk 5,19). Nemluv o tom, čemu jsi uvěřil, ale řekni, co se ti stalo. Nevykládej o velkých věcech, o kterých jsi četl, ale o velkých věcech, které pro tebe udělal Pán. Nemluv jen o tom, co se děje v tom úžasném sboru a jak se hříšníci obracejí k Bohu, ale mluv o tom, co Bůh udělal s tebou.
