V Ježíši Kristu je všechno
Jedním z největších biblických principů je tvrzení, že v samotném Ježíši Kristu je naprosto všechno, co je potřeba k životu a ke zbožnosti (2Pt 1,3-4).
Ale Hospodin byl s ním, rozprostřel nad ním své milosrdenství a zjednal mu přízeň u velitele pevnosti. (Gn 39,21)
Bůh byl s Josefem. Bůh mu zjednal přízeň. Ale nemysleme si, že to bylo něco příjemného. „Sevřeli mu nohy do okovů, do želez se dostal, až do chvíle, kdy došlo na jeho slovo, když řeč Hospodinova ho protříbila. Poslal pro něj král a pout ho zbavil, vládce národů ho osvobodil“ (Ž 105,18–20). Ze správce domu ministra vnitra se dostal do želez, do jámy. Kolikrát asi pomyslel na to, jestli neměl raději vyhovět Potífarově ženě? Nevíme. V následující kapitole skutečně najdeme určité pochybnosti, zoufalství, hledání záchrany u člověka. Přesto nás Boží slovo ujišťuje, že i v takové chvíli byl Bůh s ním. Rozprostřel nad ním své milosrdenství. Natáhl ho k Josefovi. Bůh ho zaštítil. Josef se neměl jako v bavlnce, ale Bůh byl s ním.
Jedním z největších biblických principů je tvrzení, že v samotném Ježíši Kristu je naprosto všechno, co je potřeba k životu a ke zbožnosti (2Pt 1,3-4).
Apoštol Pavel psal Korintským (2K 5,17): „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové.“ O nezbytnosti vnitřní duchovní obnovy mluví též Pán Ježíš. Nazývá ji znovuzrozením. Toto slovo se často užívá, ba řekněme to přímo, i zneužívá. Mluví se mnoho o znovuzrození a přece je jeho vlastní podstata a jeho vznik tajemstvím, jako je a zůstává tajemstvím podstata a vznik života vůbec.
Bůh je hoden veškeré slávy. On je Pán a Bůh. Vidíme Pána Ježíše Krista, Beránka, který jediný je hoden přijmout zapečetěnou knihu a rozlomit její pečetě. Je to Beránek, který svou krví Bohu vykoupil lidi, ze všech kmenů, jazyků, národů a ras … (Zj 5,9). Jan ukazuje na to, kdo je ten Beránek, který byl obětovaný. Náš verš je chválou a oslavou tohoto Beránka a my se podíváme na slávu Beránku, na oběť Beránka a na vyvýšení Beránka.
Ve svém předchozím článku (zde) k tomuto tématu jsem se zabýval otázkami, které nám měly pomoci porozumět vládním nařízením ve světle Písma. V tomto článku se chci zaměřit na to, co jsem v uplynulém roce slyšel hned několikrát – neposlechnout nařízení vlády je možné jenom tehdy, když vláda církvi zakazuje kázat evangelium. Ve všech ostatních případech je potřeba, aby se křesťané podřídili a přijali všechno, co jim vláda ukládá. Skutečně je to tak? Opravdu stanovuje Písmo tuto hranici?
Náš pohled se dnes zaměří na Ezaua – muže, který byl prosáknut světem. Vrátíme se zpátky k událostem z Ezauova života a podíváme se na charakter tohoto muže. Duch svatý nám dává Ezaua jako negativní příklad.
Autor Listu Židům povzbuzuje své čtenáře, aby vytrvale běželi závod, který mají před sebou (12,1). Potřebovali se trpělivě podrobovat Boží přísné výchově, aby nezmalomyslněli a neodpadli ze závodu. Než toto téma zcela opustí, chce jim (a také nám) ještě ukázat, že neběžíme jako jednotlivci, kteří závodí mezi sebou, ale jako tým.