Boží loutky

• To však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz toho roku vyřkl proroctví, že Ježíš má zemřít za národ, a nejenom za národ, ale také proto, aby rozptýlené děti Boží shromáždil v jedno. (J 11,51–52)

Kdože to neřekl sám od sebe a co že řekl ten, který tu mluví? To je Kaifáš, nejvyšší kněz nebo biskup, ale veskrze světský člověk. A co řekl? Že by bylo dobré, aby zahynul ten člověk a nezahynul celý národ. Tento světský člověk že by prorokoval? Dá mu to jeho kněžství něco zvláštního? Nic mu nedá, ale když se Pánu Bohu zlíbí, tak bude mluvit jako prorok a nemá ani tušení, jakou hlubokou pravdu říká. Všichni jste jako loutky před Pánem Bohem, které on sám řídí neviditelným drátkem; figurky jste na šachovnici! Nevíte, že konáte jeho vůli a konáte jeho vůli. Tak se to má v tvém životě. Když pochopíte, tak se potěšíte.

Co vidím v našem textu, dělím si na čtvero částí.

I. Dokud se neobrátím, je celý svět hádankou a nepěknou hádankou

Tak každému z vás bez obrácení bude všecko nejasné a spletené, ale obrátit se můžeme všichni. Představte si veliký stroj plný koleček, všecko se to točí a hučí a já a ty jsme z těch posledních koleček ta nejmenší a teď se začnu ptát, co znamená ten stroj? Nu, odpovězte si sami, co asi takové kolečko pochopí? Dříve otevřete zavřený zámek bez klíče, než pochopíte toto. Ale tu je ten, který řídí stroj, ten rozumí všemu; tak se to má se světem, vy tu jste kolečko, a musíte se točit, chtěj nebo nechtěj. Ten nebeský Mistr by se mohl k tobě sklonit a vykládat a ty bys pochopil, ale on to nedělá. On tě začne obracet. A když mi chce tu velkou milost prokázat, obrátí mne. Dotkne se mne svým svatým Duchem a poslouží k tomu, abych poznal sebe. Vy jste se až dosud znali jen tak dalece, jak dalece jste se mohli srovnávat s druhými lidmi. Jiné poznání jste zatím neměli. Není divu, že jste vždycky byli u sebe velmi velicí. Ale když se skloní ke mně on, tu vidím tu Boží míru a tu mne začne obcházet hrůza a úzkost. Ale je to milost, to je z něho, to je proto, aby vám zjevil sebe, když vám zjevil, jací jste vy. On má s vámi své plány. On si tě chce upravit, aby s tebou měl na světě krásnější obecenství, než měl s Adamem. Když vytvořil ráj, stalo se to jeho pouhým slovem. Ale vy ho budete něco stát. Musí přijít ve vašem těle a ponese váš hřích a mlčí a mlčí a trpí a trpí. Umírá na dřevě kříže. On ti to dá, abys to sám poznal, že jeho krev očisťuje ode všeho hříchu. A bude mít s tebou obecenství; vy jste jeho přátelé! A teď vás má na to, aby vás vedl svým svatým Duchem. Máte Pána Boha rádi a lidi rádi. Vy jste jeho.

II. Představte si, že jste to všichni poznali

Teď se budete na svět dívat jinak. On všecko přemoudře a předivně vytvořil, ovšem ne proto, abyste vy, světští lidé provedli na světě to své, ale udělal to tak, aby skrze vás ať chcete nebo nechcete, prováděl své.

On si to usmyslel od počátku a tak to provádí. On má od věků všecko promyšlené a krásně to provádí. Vidíte tu Boží promyšlenost, ve všem jsou Boží plány, které tu byly dříve, než tu byly ty věci; ve své mysli měl hotové všechno. Než řekl: „Budiž světlo“, věděl, jaké to bude mít následky. Viděl, když tvořil svět, Kaifáše, viděl i tebe. Představte si naši učebnici nejučenějších škol; zásad a pravd je v nich plno, nu, možná, že je tam i plno chyb. Ale představte si učebnici logiky. To jsou Boží zákony! Vy jste to odkoukali od Pána Boha, jenže u Pána Boha nejsou žádné chyby. Ten svrchovaný rozum má všechno promyšlené. A určil čas. Za 24 hodin budete tam, kde jste byli. Za 365 dní tam, kde jste byli před rokem, a všechno jde na minutu. Když určil čas, určil i všechnu historii světa a znal od věků celou tvou historii, a jinak to nemohlo být. Otevřete si Žalm 119,90–91: „Z pokolení do pokolení trvá tvá věrnost, upevnil jsi zemi a ta stojí. Podle tvých soudů vše stojí dodnes, to všechno jsou tvoji služebníci.“ Ti staří to vše již věděli. Co se děje, všechno jsou jeho sluhové: i vichřice i ten sníh; všechno vykonává jeho rozkazy. A vám by se zdálo, že je to jen v mrtvé přírodě, ale ono to je i v přírodě živé. Nic se neboj, že ta bylinka zaspí. A tak všichni živočichové: „I čáp na nebi zná svůj čas, hrdlička, vlaštovka a jeřáb dodržují čas svého příletu“, praví Jeremjáš 8,7. Bude-li nějaká odchylka, bude mít svou příčinu, a když si připomenete, co se zvláštního povídá o živočiších, to má své příčiny. Když lev čeká, aby toho neposlušného proroka zardousil, a když ten žralok čeká, aby pozřel Jonáše, to není náhoda. A když krkavci dávají pozor, kde má řezník a pekař své stanoviště a když nedává pozor, vezmou mu to a donesou Eliášovi – to není náhodou. A tak tvůj život, jak to máš kolem sebe, ať je to šťastné nebo nešťastné, to je všechno jeho dílo. A ty řekneš: Já to nevidím! Ale jsi už obrácený? Jestli nejsi obrácený, pak nevidíš.

III. Bůh jedná skrze Kaifáše

Ano, když je tu takový nešlechetník, takový Kaifáš, copak se může v jeho nešlechetnosti zjevit ta předivná Boží šlechetnost? Tu máte pravdu, tady opravdu nešlechetník je, provádí své nešlechetnosti, protože je tělesný, ale pořád té tělesnosti vidím málo. Proč? Protože jsem sám tělesný, a když mi přibývá tělesnosti, neznamená to, že by mi přibývalo světla v duchovních věcech!

Skutky tělesnosti v sobě nenesou žádné porozumění Božím věcem, a začnou se vám protivit. Když se setkáte s dílem Ducha svatého, tak k tomu máte nechuť. A teď již chtějí, aby se světský nejmenoval světský! Ano, tak se to má. Porozumění pro Boží věci ubude, až konečně ten Kaifáš řekne: „To světlo nám překáží.“ Když vykonal to, co měl,  se mrákoty, aby se v nich zjevila Boží šlechetnost. Jednou budeme v nebi a uvidíme tam Boží svatost a lásku, a nebude tam žádná neláska. Ale musíme doznat, že při své nynější logice tomu nerozumíme. Já vidím tu Boží svatost, jen když vidím tu hroznou nesvatost. Světlo se ukázalo v mrákotě. „Je tedy světlo závislé na mrákotě?“ Nu, jestli je pro to tohle ten pravý výraz, já nevím, ale že může to správně postihnout, o tom není pochyb. Takové to je. Pilát říká: „Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám moc tě propustit, a mám moc tě ukřižovat?“ A Pán Ježíš odpovídá: „O tom nic nevím! Tak se to má! Já vím jen to, že jsi zde kvůli tomu, abys vykonal to, co je usouzeno v Boží radě.“

Oni si mysleli: „Jeruzalém je náš!“ Ale ne, ten je pro celý svět. Půjdete do celého světa a budete kázat po celém světě a Jeruzalém se ztratí. On to jasně kázal: „Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést.“

A nyní to čtvrté:

IV. Vždycky konáte Boží vůli

Vy musíte konat Boží vůli, i když nechcete! A teď si představte, že máte Pána Boha rádi a proto konáte jeho vůli. Budete mít více světla než Kaifáš a více radosti. Když oni musí poslouchat i když nechtějí, jak vám musí být, když chcete? Důvěřujete mu, a to se mu líbí. Teď si přejete konat jeho vůli, to je na světě to nejlepší! Nemůžete udělat nic moudřejšího, když činíte jeho vůli. Když malé dítě poslouchá, to je hluboká moudrost.

To je teď to, co si ty přeješ a když se Pána Boha bojíš, rozumíš tomu tak, že si to přeje také on. Není to proti jeho vůli, nýbrž podle jeho srdce.

Ale to, co pro tebe připravil, protože ti přeje, je tu také. Mohou přijít lidé a porušit a zvrátit všechno, co ty si přeješ, ale to není pro tvé neštěstí. Když je možné, aby to zvrátili, pak to nemůže být to nejlepší.

Ale co ti připravil on, proti tomu nikdo nesvede nic. On prosadí své. Chcete na hřeb, který zatloukáte do zdi, pověsit to své, ale když tam bude ten hřeb, Pán Bůh na něj posadí to své. A když řeknete, že to nevidíte, pak tvé obrácení nemusí být dokonalé.

A proto, abych já byl vždy u něj jako jeho dítě a nezarmucoval Ducha svatého, nebál se a neradil se s žádným světským člověkem a nedomlouval! Těm, kteří ho milují, všechny věci napomáhají k dobrému. Vy jste loutky, pohybované tak, aby došlo na to, co pro svět připravil a aby zjevil svou slávu. „To však neřekl sám ze sebe, ale jako velekněz toho roku vyřkl proroctví, že Ježíš má zemřít za národ, a nejenom za národ, ale také proto, aby rozptýlené děti Boží shromáždil v jedno.“ Amen.

Kázáno 13. února 1910.