Ztroskotanci ve víře

• … zachoval si víru i dobré svědomí, jímž někteří lidé pohrdli a tak ztroskotali ve víře. Patří k nim Hymenaios a Alexandr, které jsem vydal satanu, aby se odnaučili rouhat. (1Tm 1,19–20)

Pavel povzbuzuje Timotea tím, že mu ukazuje, jak sám jednal s těmi, kteří selhali ve víře, kteří se odvrátili od pravdy a učili falešné věci. Druhá polovina devatenáctého a dvacátý verš nám ukazují vývoj hříchu, genezi hříchu – popisují, co se děje v člověku a s člověkem a tak nám ukazují, na co si musíme sami dávat dobrý pozor a kam musíme napřít své úsilí v boji víry. Jsou tady tři kroky, které vedou k odhalení nevíry uprostřed Božího lidu. Jsou tady dva lidé, o nichž toho mnoho nevíme, jejich jména se možná opakují v druhém listu Timoteovi, ale nemůžeme si tím stoprocentně jistí, ale není podstatné, jestli blíže známe tyto lidi – důležité je, co se z jejich odpadnutí můžeme naučit. To první, co u nich vidíme, je:

Pohrdli dobrým svědomím 

Všimněte si, že když mluvíme o Hymenaiovi a Alexandrovi, tak v devatenáctém verši ještě nejsou na scéně. V devatenáctém verši Pavel mluví o mnohem větší skupině lidí – jsou to lidé, kteří pohrdli dobrým svědomím. Jsou to lidé, kteří byli v církvi, kteří vypadali jako křesťané, kteří vyznávali Krista, kteří rostli, ale… jakoby najednou se něco v jejich životech stalo: pohrdli dobrým svědomím. Pavel připomíná podobné lidi v listu Filipským:

• Neboť mnozí, o nichž jsem vám často říkal a nyní to s pláčem opakuji, žijí jako nepřátelé Kristova kříže; jejich koncem je zahynutí, jejich bohem břicho a jejich chloubou to, zač by se měli stydět, neboť smýšlejí přízemně. (Fp 3,18–19)

Tady je něco, co přichází skoro nepozorovaně, co se pomalu a postupně vkrádá do života člověka, něco, co začíná drolit a podemílat dobré svědomí. Obvykle není na začátku něco velkého – i v našem textu je rouhání až na konci, je až výsledným projevem, který má své kořeny hluboko v neznovuzrozeném srdci člověka. To srdce sice chvíli – a mohlo jít i o celé dlouhé roky – na povrch vypadalo dobře, ale potom se ukázalo, že je to srdce falešné. Přišel malý kompromis – a kompromis to je narušení dobrého svědomí. Vím, že bych to dělat neměl, vím, že se to Bohu nelíbí, vím, že to je hřích, ale… Najdeme desítky a stovky takových „ale“ ve svých vlastních životech! Malý kompromis, „malý“ hřích, který je tak malý, že ho ani nepotřebujeme vyznávat, malý problém, který je tak malý, že ho nepotřebujeme ve svém životě řešit a místo toho najdeme spoustu dobrých důvodů – dokonce i biblických důvodů – proč to řešit nemusíme… Malý kompromis, který ničí dobré svědomí. Jestliže neobnovujeme své smýšlení Božím slovem, jestliže nevyznáváme své hříchy Bohu a neprosíme o odpuštění, potom tento malý kompromis povede k pohrdnutí dobrým svědomím. Cesta na toto místo může trvat velmi dlouho, může být velmi pomalá, ale odtud už se ubírá velmi rychle:

Tak ztroskotali ve víře

Otočte se mnou do čtvrté kapitoly:

• Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami, jsou pokrytci, lháři a mají vypálen cejch na vlastním svědomí. (1Tm 4,1–2)

Pohrdli dobrým svědomím a tak ztroskotali ve víře. Pohrdli dobrým svědomím, takže nakonec zapřeli víru. Možná dlouho dobu byla jejich víra pokrytecká, ale nakonec se ukázalo, že pohrdli dobrým svědomím a odpadli od víry. Jejich srdce nikdy nebylo zakotvené v pravdě, jejich svědomí nikdy nebylo očištěné od mrtvých skutků (Žd 10,22). Jsou to lidé, kteří ztroskotali ve víře. Takovými lidmi byli Hymenaios a Alexandr. Možná se jednalo o starší efezského sboru, protože je mezi mnoha dalšími Pavel jmenuje jménem. Rozhodně to byli lidé, kteří byli známí – a znal je i Timoteus. Pohrdání dobrým svědomím je dovedlo k tomu, že ztroskotali ve víře a:

Stali se rouhači

Místo aby oslavovali Krista a vyvyšovali ho, rouhali se mu. Možná tím, že používali Krista jako prostředek pro své obohacení, jak o tom mluví Pavel:

• Jestliže někdo učí něco jiného a nedrží se zdravých slov našeho Pána Ježíše Krista a učení pravé zbožnosti, je nadutý, ničemu nerozumí a jen si libuje ve sporech a slovních potyčkách. Z toho vzniká závist, svár, urážky, podezřívání, ustavičné hádky lidí, kteří mají zvrácenou mysl a jsou zbaveni pravdy, a zbožnost pokládají za prostředek k obohacení. (1Tm 6,3–5)

To je rouhání! Falešné učení o Kristu – to je rouhání. Převracení milosti v nezřízenost – to je rouhání. Přinášení rozporů, rozkolů a hádek do Kristovy církve, to je rouhání se Kristu. V tom nejširším slova smyslu – cokoliv se nepodřizuje Kristu, je rouháním. 

Jak máme naložit s takovými lidmi? Pavel to říká: Vydal jsem je satanu! Co to znamená? Velmi jednoduše to znamená vyloučit takového člověka z Božího lidu. Ukažte mu, že k vám nepatří (2Te 3,14). Odstraňte zlo ze svého středu (1K 5,2). Ale cílem není „jenom“ zřeknout se takového člověka – cílem je náprava:

• … vydejte toho člověka satanu ke zkáze těla, aby duch mohl být zachráněn v den Páně. (1K 5,5)

To je důvod, proč v církvi musíme vykonávat kázeň, proč se musíme napomínat navzájem – a pokud se objeví někdo, kdo se nechce zříct svých hříchů, kdo nechce žít podle naučení Boží slova, máme mu ukázat, že k nám nepatří. Pokud je to někdo, kdo do té doby žil řádně jako křesťan, máme to dělat s nadějí, že bude naším důsledným a laskavým jednáním zahanben a povede ho to k pokání. A to musí být cílem našeho jednání. To bylo také Pavlovým cílem – aby se odnaučili rouhat, tedy aby se vrátili zpátky na cestu pravdy, ke zbožnosti, k lásce ke Kristu a ke svatým. 

• Bratří moji, zbloudí-li kdo od pravdy a druhý ho přivede nazpět, vězte, že ten, kdo odvrátí hříšníka od bludné cesty, zachrání jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů. (Jk 5,19–20)
• Bratří, upadne-li někdo z vás do nějakého provinění, vy, kteří jste vedeni Božím Duchem, přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti a každý si dej pozor sám na sebe, abys také nepodlehl pokušení. Berte na sebe břemena jedni druhých, tak naplníte zákon Kristův. (Ga 6,1–2)

Proto tak moc potřebujeme evangelium, proto si musíme připomínat, že Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. A vždycky musíme mít na paměti totéž, co dodává Pavel – já k nim patřím na prvním místě. Ale došel jsem slitování… Milovaní, bojujte dobrý boj víry, vzepřete se ďáblu, aby utekl, vzepřete se pokušení, nedovolte kompromisu, aby poskvrnil vaše očištěné svědomí. Jděte ke Kristu a svou sílu hledejte u něj, v jeho veliké moci.