Dobré ovce

• Volá své ovce jménem a vyvádí je. Když je má všecky venku, kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože znají jeho hlas. Za cizím však nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají. (J 10,3–5)

Ovce jdou za pastýřem. Toho se dotýká Písmo v onom místě: „ovce jdou za ním“ a dodává i příčinu „protože znají jeho hlas“. Znáte-li tedy hlas Ježíše Krista, pochopíte, a víte, co poroučí. Proto se praví v listě Římanům 10,14: „Jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval?“ Víra je na základě slyšení, slyšení pak slova Božího je prostřednictvím kazatele, takový je pořádek a vývoj jednoho z druhého.

Ovce nejde za cizím, nýbrž prchá před ním. A na to se vztahuje ono místo Písma: „Za cizím však nepůjdou“ tj., za ďáblem. Jeho hlas je pýcha od slova „pyšním se, pyšníš se, pyšnit se“, „smilnit“, „nekázat v kaplích“. Onen hlas ovce neslyší, poněvadž neposlouchají onoho hlasu, jenž je cizí hlasu Kristova. Neboť Kristus, pravý pastýř, přikazuje, aby se všude kázalo, jiný, aby se nekázalo – a tak je tomu i s ostatními zlořády a nepravostmi, k nimž velí protivník. Jsi-li tudíž ovce Boží, viz, abys nenásledovala cizího. „Protože neznají“, tedy neposlouchají hlas cizích. Proto praví Kristus u Matouše 25,12: „Neznám vás“, tj., nechci vás mít za své a k spáse určené. Ačkoliv Kristus všechny zná, přece neuznává všechny za hodny věčné spásy, jak je patrno na pošetilých pannách, jež znamenají zástup všech těch, kdož budou zavrženi.

Proto uvažme tyto vlastnosti dobré ovce a hleďme, abychom byli skutečně jako ovce a ne jako smrdutí kozli, kteří budou postaveni na levici k zavržení v den soudný. O nich praví Matouš 25,33.41: „Ovce postaví po pravici a kozly po levici … a řekne těm na levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!‘“

Jsou pak ty ovce dvojí. Jedny jsou skutečně pravé, dobré ovce, jiné toliko na pohled. A tak Bůh poznal (viz list Římanům), kdo jsou jeho vlastní – a rozeznal též, kdo je ovce a kdo kozel. Ovce pravé slyší hlas Kristův a plní ho, zato ovce, jež se jimi jen zdají, to nečiní. K rozeznání takových dává návod Jan Zlatoústý ve výkladu na evangelium (Lukáš 12,1): „Varujte se kvasu farizeů“ tím, že uvádí trojí způsob, jak poznat ovci a vlka pomocí píce a masa. První způsob je ten, že se rozeznává ovce od vlka pící a masem: Předlož, praví, maso lákání a píci dobré pověsti. Je-li to vlk, chopí se masa, je-li to ovce, chopí se píce a bude se jí krmit. O takové trávě se praví u Ezechiela 34,14: „Budu je pást na dobré pastvě; jejich pastviny budou na výšinách izraelských hor.“ Za druhé se poznají (chceš-li poznat, je-li to ovce nebo vlk) zataháním za ocas, protože vlk, je-li tahán za ocas, ožene se za sebe, avšak ovce jde kupředu přímo bez bečení. Snáší-li to trpělivě, pak je to ovce. Za třetí se poznává ovce podle svěšení hlavy, tj. podle pokory.

Rovněž tak rozlišuj lidi, ženu neb muže: je-li to vlk, bude se vzpírat a výt, pakliže pokorně strpí příkoří, je to ovce. Vlk vyje s pozdviženou hlavou, chlubí se a vynáší se mocí sobě danou nebo svým bohatstvím. Právě tak činí chlubiví kněží, když říkají: „Hlupáci, my vás můžeme poslat do pekla nebo vám dát Ducha svatého!“ O nich praví prorok v Žalmu 73,9: „Do úst nebesa si berou“ a zpupně praví: „My jsme svatí, my máme moc vám uzavřít a otevřít království nebeské.“ Takoví, kdo se takto chlubí a se zdviženou hlavou vzhůru vyjí, jsou vlci hltaví a nejednají podle Krista, jenž pravil: „Nehledám svou slávu.“ Když však taková ovce věší nízko hlavu a ve veškerém svém jednání se pokořuje, pak to není ani kozel, ani vlk, nýbrž ovce Kristova. Jedná podle vzoru svého zbožného pastýře, jenž praví v evan­geliu Janově 8,50: „Já sám nehledám svou slávu.“ Podobně si počínají též jeho ovce, jež nakonec budou s ním přivedeny do království nebeského. 

Ten, jenž je od věčnosti, dopřej nám toho všeho.