Editorial č. 37

• Hospodine, nakloň nebesa a sestup! (Ž 144,5)

Společně s Davidem voláme k Bohu s prosbou, aby sestoupil, aby naklonil nebesa, přišel a vyvedl svůj lid z tohoto údolí stínu smrti. Už jednou Pán naklonil nebesa a sestoupil – stal se člověkem a v lidském těle podstoupil smrt kvůli nám. Vzal na sebe hříchy svého lidu a otevřel nám cestu spásy. Díky jeho oběti máme otevřený přístup k Otce v nebesích, díky jeho kříži zůstalo nebe nakloněné a my můžeme přicházet až před Boží tvář. 

Přesto voláme znovu, aby Pán naklonil nebesa a sestoupil. Toužíme po tom, aby přišel ve své slávě a moci, aby přišel na oblacích, přinesl spravedlnost a právo a obhájil svůj lid proti všem jeho protivníkům. Pán přijde jako svrchovaný soudce a potrestá každé zlo, bezpráví, násilí i zvůli. 

Ruku v ruce s tímto naším voláním jde i prosba za to, abychom nebyli jako pošetilí služebníci, ale abychom byli nalezeni věrní