Zachraňující milost očišťuje (Tt 2,12)

• [Ukázala se Boží milost, která] … vychovává nás k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní… (Tt 2,12)

Písmo nejprve zmiňuje negativní dílo Boží milosti v našich životech. A musíme si připomenout, že Boží dílo v nás má vždy dvě stránky – negativní a pozitivní. Musíme činit pokání – tedy dát něco pryč, a věřit evangeliu – tedy něco přijmout. Svléci starého člověka, obléci nové lidství, které se obnovuje podle obrazu našeho Stvořitele. Odložit starý způsob života a žít novým způsobem života. Přestat mluvit lži a začít mluvit pravdu se svým bližním. Přestat krást a začít pracovat vlastníma rukama, abychom se měli o co podělit s potřebnými. To je dílo evangelia v našich životech. Nejinak je tomu v našem textu – zříci se bezbožnosti a žít zbožně. Toto je popis křesťana. Pokud někdo setrvává ve lži, nebo vytrvalé podvádí na daních, okrádá svého zaměstnavatele, miluje svět a světské věci, pokud na člověku není vidět, že roste v posvěcení a ve známosti Boha, potom si oprávněně musíme klást otázku, zda je takový člověk skutečně křesťanem, zda v jeho životě došlo k novému narození, zda je tam nové srdce milující Boha.

Z Písma vidíme, že posvěcení je proces a také trvalý zápas a je zřejmé, že všichni začínáme v hlubokém mínusu. Všichni také bojujeme a zápasíme, někdy vyhráváme a někdy naopak prohráváme. Ale život křesťana musí mít jasné nasměrování – a o to nakonec jde, o celkové směřování života. Musím se ptát sám sebe, zda můj život směřuje ke Kristu, zda je stále podobnější Spasiteli, zda rostu v poznání Boha, jeho svatosti a jeho lásky, zda lépe a účinněji bojuji se světem, s ďábelskými pokušeními i s vlastní tělesností. Právě o tom je tato Boží výchova, o níž mluvíme.

Zachraňující Boží milost nás vychovává k tomu, abychom se zřekli bezbožnosti a světských vášní. Co to znamená zříci se bezbožnosti? Sloveso, které je v našem textu, je velmi silné. Nejčastěji ho v Písmu najdeme přeložené jako „zapřít“. Když Petr třikrát zapřel Pána (Mt 26,70; Mk 14,68; Lk 22,57; J 18,25), je tam použité toto slovo. Když Ježíš vyučuje učedníky o tom, že kdo ho zapře před lidmi, toho on zapře před nebeským Otcem (Mt 10,33), je tam znovu toto slovo. Sílu tohoto slova můžeme vidět, když ho používá Petr před veleradou, kdy připomíná velekněžím, že si na Pilátovi vyprosili propuštění vraha, ale zřekli spravedlivého Krista a nechali ho popravit (Sk 3,13-14). Zříci se něčeho nebo něco odmítnout není pasivní záležitost, ale je to aktivní jednání. Neznamená to netečnost vůči hříchu, ale vymezení se vůči hříchu a jeho aktivní odmítnutí. Je-li hřích tady, znamená to vyhnout se mu obloukem. To je zřeknutí se.

Zřeknout se bezbožnosti a světských vášní neznamená koketovat s hříchem, neznamená to vystavovat se dalšímu pokušení, neznamená to jít tak daleko, jak je to jen možné, aby to ještě nebyl hřích. Nic takového! Odmítnout bezbožnost a světské vášně znamená oddělit se od nich. Udělat tlustou čáru mezi sebou a bezbožností, nepodílet se na světských vášních, zošklivit si je jako to, co je Bohu odporné. Dobrým příkladem takového jednání je zbožný, blahoslavený muž z prvního žalmu, který se:

• … neřídí radami svévolníků, který nestojí na cestě hříšných, který nesedává s posměvači, nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. (Ž 1,1-2)

To je zřeknutí se bezbožnosti a světských vášní. Boží výchova je proces, ve kterém nás Bůh proměňuje do podoby Ježíše Krista. Ono zřeknutí se bezbožnosti a světských vášní je také proces – použité sloveso je ve tvaru, který ukazuje na to, co začalo v minulosti a stále trvá, je to neustále přítomné v našem životě. Je to neustálý trénink, kdy potřebujeme rozpoznat bezbožnost a světské vášně, tedy proměnit svou mysl Božím slovem, musíme se naučit správně reagovat, když jsme těmito věcmi konfrontováni, a musíme se naučit takové věci předvídat, předcházet jim, vyhnout se jim – toto je celý proces výchovy, přičemž až ta poslední fáze je odmítnutí bezbožnosti a světských vášní.

Je to dlouhý proces, pomalý a bolestivý. Je to stejné jako se všemi věcmi v našem životě – většinou se nenaučíme nějakou dobrou věc napoprvé. Zkuste spočítat, kolikrát malé dítě spadne, než se neučí chodit. Nedopočítáte se! Zvedne se a spadne, zvedne se a spadne, zvedne se, udělá krok a spadne, zvedne se, udělá krok a spadne… Stále znovu a dokola. Vypadá to skoro jako nekonečný proces, protože i když už je člověk dospělý, může se mu stát, že se mu zamotají nohy a spadne. Ale přesně tak vypadá výchova Boží milostí, kdy máme rozpoznávat bezbožnost a světské vášně a zříci se jich.

• Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst. Neobelhávejte jeden druhého, svlecte se sebe starého člověka i s jeho skutky. (Ko 3,8-9)

Není třeba více popisovat bezbožnost a světské vášně, Písmo těmto věcem věnuje dost prostoru. A pokud chcete návod, projděte si krátký list Titovi (46 veršů!) a vypište si všechny věci, kterých se mají křesťané vyhnout – budete mít před sebou dlouhý seznam a hodně práce. Jen tři verše:

• Připomínej bratřím, ať jsou podřízeni těm, kdo mají vládu a moc, a ať je poslouchají. Ať jsou vždy hotovi jednat dobře. Ať nikoho nepomlouvají, ať se nepřou, jsou mírní a vždycky se ke všem chovají vlídně. Vždyť i my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, zbloudilí, byli jsme otroky všelijakých vášní a rozkoší, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme hodni opovržení a navzájem jsme se nenáviděli. (Tt 3,1-3)

Ale zachraňující milost Boží změnila všechno!