Milující utěšitel

Jsem v tísni a chci pomoc. Nějaký kolemjdoucí uslyší o mém trápení, vejde ke mně, posadí se a snaží se mě potěšit. Říká konejšivá slova, ale nemiluje mě. Je to cizinec, vůbec mě nezná. Přišel jen vyzkoušet své schopnosti. A jaký je důsledek? Jeho slova na mne stékají jako olej na mramorovou desku, jsou jako déšť, který pleská o skálu. Můj žal nedokážou přemoci. A on je bez pohnutí a nedotčený, protože ke mně nemá lásku. Ale ať přijde někdo, kdo mě miluje jako svůj vlastní život, a bude se mnou rozmlouvat. Pak jsou jeho slova vskutku hudbou. Jsou sladká jako med. Zná heslo ke dveřím mého srdce a mé ucho pozorně naslouchá každému slovu. Vnímám intonaci každé vyřčené slabiky, neboť je jako harmonie nebeských harf. Ach! Láska má svůj hlas, mluví řečí, která je jí vlastní. Má svůj zvláštní výraz a zabarvení, které nikdo nedokáže napodobit. Moudrost ji nedokáže napodobit ani řečnictví jí nedosáhne. Je to jedině láska, která dokáže oslovit truchlící srdce. Láska je jediný kapesník, který dokáže utřít slzy truchlícího. A není snad Duch svatý milujícím utěšitelem?