Kdy opustit církev?
Toto je rozhovor se členy církve, kterého se každý pastor bojí, ale který nevyhnutelně čeká každého člověka, který pase místní stádo: „Pastore, potřebujeme se s vámi sejít a probrat naši budoucnost v církvi. Modlíme se za to, že bychom chtěli přejít do jiného sboru.“ Přirozeně položíte nevyhnutelnou otázku: „Proč?“ Odpovědi jsou stejně různorodé jako rozmanitost, kterou lze nalézt u putujících členů, od „Tamta církev má lepší program pro mládež/děti“ až po „Prostě nás to tu už nebaví“ nebo ještě znepokojivější: „Máme vás a vaše kázání rádi, pane pastore, ale tento sbor se nám opravdu nelíbí.“
Určitě existují legitimní důvody, proč opustit církev, a bohužel se někdy stává nutností nebo dokonce povinností najít biblicky věrnější sbor. Někdy církve teologicky nebo morálně zkrachují a zdravě věřící člověk nemá na výběr. Zdá se však, že v naší sebestředné, konzumní evangelikální kultuře dosáhlo to, čemu se často říká „pobíhání po církvích“, úrovně epidemie. Tato skutečnost má řadu důvodů, mezi nimiž vyniká biblická negramotnost, ztráta jasné eklesiologie, odmítání autority, nepraktikování kázně a úpadek smysluplného členství.
Kdy byste měli odejít z církve? Myslím, že je užitečné si nejprve promyslet několik důvodů, proč církev neopouštět. Zde je několik nelegitimních důvodů pro odchod z církve, důvodů, které jsem v průběhu let slyšel:
- Protože naše děti chtějí chodit do jiného sboru. Nejdůležitější rozhodnutí, kterému rodina čelí, by neměli samostatně činit (pravděpodobně) duchovně nejméně vyspělí členové rodiny. Toto je snad nejčastější důvod, který jsem slyšel, proč lidé opouštějí církev, a považuji ho za hluboce znepokojující.
- Protože tu není moc lidí v mém věku. Kristovo tělo má odrážet kulturu, která se skládá z různých věkových skupin a prostředí. Církev není společenský klub, ale shromáždění hříšníků zachráněných milostí. Svět by měl být na rozpacích, jak vysvětlit existenci církve. Měl by se ptát: „Co spojuje tak různorodou sestavu lidí v tak pevném svazku lásky?“
- Protože se mi nelíbí hudba. Otázka „současná vs. tradiční“ je podle mého názoru většinou zcestná. Mnohem důležitější je otázka: Jaký je obsah zpívaných písní? Zpívá církev dobrou teologii? Nápěv a text k sobě musí pasovat. Nicméně zjišťuji, že tato debata obvykle probíhá podle generačních kritérií.
- Protože kázání jsou příliš dlouhá. Kázání je ústředním bodem křesťanské bohoslužby a mělo by mu být věnováno nejvíce času.
- Protože v církvi je mnoho hříšníků. Jak říkal Luther, Kristovi následovníci jsou simul iustis et peccator, tedy zároveň svatí i hříšníci. Místní církev je nemocnicí pro nemocné. Je zřejmé, že tam, kde se toleruje otevřený, bezostyšný, nevyznaný hřích, je nemoc vážná, ale o tom zde nemluvím.
- Protože pastor nedělá věci tak, jak jsme je dělali v roce 19__ nebo 20__ (doplňte svůj oblíbený rok). Tradice může být užitečná, ale tradicionalismus je to, na co církve umírají po tisících.
- Protože tu nemají dobrý program pro mládež/děti. Rodiče jsou duchovními pečovateli o děti. Církev by měla pouze posilovat biblické pravdy, kterým se učí doma. Žádný církevní program nemůže naše děti dostatečně pastýřsky vést; to je posláním rodičů, zejména otců.
- Protože bohoslužby/kázání jsou nudné. Cílem uctívání je Boží sláva, ne naše zábava.
- Protože tam mají/nemají nedělní školu. Uvědomuji si, že mnozí stoupenci integrace rodin se mnou zde nebudou souhlasit, ale chci uctivě tvrdit, že evangelium a teologická pravda - nikoli druhotná přesvědčení - jsou tím správným sjednocujícím bodem místní církve.
To jsou neplatné důvody pro odchod z církve a kromě toho existují desítky dalších. Přijde však čas, kdy je hledání nového církevního domova legitimní úvahou. Kdy by tedy měl člověk opustit církev? John MacArthur nám v této otázce může pomoci. Radí (a uvádí biblické zdůvodnění), že byste měli zvážit odchod z církve, pokud:
- Z kazatelny se vyučuje hereze o některé ze základních doktrín (Ga 1,7–9).
- Vedoucí církve tolerují závažně bludné učení od kohokoli, kdo ve sboru učí (Ř 16,17).
- Církev se vyznačuje bezohledným ignorováním Písma, například odmítáním ukáznit členy, kteří hrubě hřeší (1K 5,1–7).
- V církvi je tolerován nesvatý život (1 K 5,9–11).
- Církev se vážně odklání od biblického vzoru pro církev (2Te 3,6.14).
- Církev je poznamenána hrubým pokrytectvím, kdy se jen naoko hlásí k biblickému křesťanství, ale odmítá uznat jeho skutečnou moc (2Tm 3,5).
Když se mnou členové sboru nebo přátelé v průběhu let diskutovali o odchodu z církve, obvykle jsem jim radil, aby zůstali a působili svou laskavou, reformující přítomností a vyhýbali se prohlubování problémů v místním sboru. Jak vstup do církve, tak odchod z církve jsou vážné záležitosti, ze kterých budou zúčastnění skládat účty před Bohem. I když se ukáže, že odchod je pro nás nebo naši rodinu nejlepší, náš postoj musí být na této cestě zkroušený a pokorný. Ve druhé části se, jak doufám, podíváme na to, jaký by měly být naše postoje, když se rozhodneme odejít z církve.
Přidat komentář