Povzbuzení k dobrému boji

• To ti kladu na srdce, synu Timoteji, ve shodě s prorockými slovy, která byla o tobě pronesena, abys jimi povzbuzen bojoval dobrý boj… (1Tm 1,18)

Pavel žádal Timotea, aby zůstal v Efezu a věnoval se nelehkému úkolu – dát do pořádku tamní církev, která byla rozbitá falešným učením. Podobně jako Titus na Krétě i Timoteus v Efezu měl na jedné straně zavřít ústa falešným učitelům a na straně druhé budovat svaté ve víře a v lásce ke Kristu. To je úkol, který je vpravdě nadlidský. Ani jedna z těch dvou věcí není jednoduchá a snadná, ani jedna z nich se nedělá dobře, ale stojí člověka mnoho sil, mnoho přemáhání i bolesti. To je důvodem, proč Pavel připomíná Timoteovi evangelium, protože tento úkol je možné udělat jedině z moci Boží, která se zjevuje v Kristově evangeliu. 

• Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu: Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky. (1Tm 1,15)

Když potom ve čtvrté kapitole znovu mluví o boji s falešnými učiteli, kteří sváděli církev démonským učením, když Pavel mluví o zápase, který musí Timoteus podstupovat a o tom, že se má cvičit ve zbožnosti, znovu mu připomíná evangelium, které je základem, na kterém stojíme:

• Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu. Proto se namáháme a zápasíme, že máme naději v živém Bohu, který je Spasitel všech lidí, zvláště věřících. To přikazuj a tomu uč. (1Tm 4,9–11)

Evangelium je Boží mocí ke spasení (Ř 1,16) i Boží mocí ke svatému a zbožnému životu. Bez evangelia není možné žít věčný život a bez evangelia není možný žít svatý život. Prolitím Kristovy krve jsme už nyní ospravedlněni (Ř 5,9), prolitím jeho krve jsme jednou provždy dokonale posvěceni (Žd 10,14). To je moc evangelia. Proto na něm musíme stavět, z evangelia musíme čerpat sílu, žít ve víře v evangelium a skrze evangelium růst v poznání Boha. Pavel vrací k úvodním slovům svého dopisu a znovu jimi povzbuzuje Timotea:

• Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry. (1Tm 1,5)

V našem textu povzbuzuje Timotea k boji tváří tvář protivníkům, kteří byli vlky v rouše beránčím. Tento boj je bojem o víru a o čisté svědomí, které má Timoteus zachovat. Pavel také ukazuje Timoteovi, jak on sám bojoval tento boj v Efezu, když ve víře přemáhal ty, kteří vírou a dobrým svědomím pohrdli. Pavel dobře rozumí tomu, že práce, kterou musí Timoteus udělat v Efezu nebude žádnou procházkou růžovým sadem. Proto také v předchozích verších zdůrazňuje evangelium. Proto vzdává chválu velikému Bohu: 

• Králi věků, nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému Bohu buď čest a sláva na věky věků. (1Tm 1,17)

Připomíná Timoteovi, kdo je Bůh, připomíná mu, komu patří čest a sláva – jedině Bohu, který svou slávu nikomu nedá, který se nebude dělit s falešnými učiteli, s učiteli zákona, kteří se v Efezu stejně jako v Galácii chtějí jenom chlubit vnějšími věcmi. Pavel o nich napsal:

• Vždyť ani ti, kdo jsou obřezáni, zákon nezachovávají; chtějí, abyste se dali obřezat jen proto, aby se mohli pochlubit tím, co se stalo na vašem těle. (Ga 6,13)

Chtějí, abyste zachovávali zákon, aby se mohli chlubit tím, co je vidět navenek. Ale Bůh kraluje – nepomíjející, neviditelný Bůh. Bůh, který nehledí na to, co má člověk před očima, ale který hledí k srdci! Co je před Bohem převzácné? Poslouchejte dobře, co o tom říká Petr:

• … to, co je skryto v srdci a co je nepomíjitelné: tichý a pokojný duch. (1Pt 3,4)

Co je neviditelné a nepomíjitelné, je před Bohem převzácné! Králi věků, neviditelnému a nepomíjitelnému Bohu buď sláva! Proto je v tomto kontextu tak důležité evangelium! Pavel Timoteovi jinými slovy říká totéž, co napsal křesťanům do Galácie, kteří od evangelia Kristova utíkali k zákonu:

• Vy pošetilí Galatští, kdo vás to obloudil - vždyť vám byl tak jasně postaven před oči Ježíš Kristus ukřižovaný! Chtěl bych se vás zeptat jen na jedno: dal vám Bůh svého Ducha proto, že jste činili skutky zákona, nebo proto, že jste uvěřili zvěsti, kterou jste slyšeli? (Ga 3,1–2)

Toto nařízení svěřuji tobě, synu Timoteji… Proto je evangelium tím základem, na kterém má Timoteus stavět. Je poslaný do boje a Pavel mu připomíná jednak evangelium a jednak prorocká slova, která o něm byla vyřčena. Připomíná mu evangelium v souladu s předchozím proroctvím o něm. O Timoteovi bylo vyřčeno proroctví – podle prorockého pokynu mu byl dán dar, když na něj starší sboru vložili ruce. Nevíme přesně, kdy k tomu došlo, ale můžeme se domnívat, že se to stalo v Lystře, když se Pavel rozhodl vzít Timotea s sebou. Je dost pravděpodobné, že Timotea, o kterém bratří v Lystře a v Ikoniu vydávali dobré svědectví, vyslala tamní církev na cesty spolu s Pavlem. A součástí tohoto vyslání mohlo být pověření sboru, kdy na něj starší vložili ruce, modlili se za něj a jako církev ho vyslali na misijní cestu s Pavlem. Všimněte si, že Pavel mluví o tom, že proroctví, které se týkalo Timotea, bylo v souladu s evangeliem, doslova s tím přikázání, o kterém Pavel mluvil v předcházejících verších. Je to drobný poznatek, který nám ukazuje, že ani osobní proroctví, které se týkalo jednotlivce a jeho služby, nebo jeho obdarování, nešlo za rámec, nad rámec nebo mimo rámec Písma. Pro Timotea to mělo být povzbuzením. 

Důraz v tomto smyslu je položen na přikázání, tedy na evangelium, na to, co Pavel klade Timoteovi na srdce a proroctví, které bylo o Timoteovi vyřčené, je k tomu připojené. To, na čem měl Timoteus stavět, bylo Boží slovo zvěstované v evangeliu, nepohnutelné Slovo zapsané v Písmech – nebylo to proroctví, které by mělo být určující. Obojím – jak evangeliem, tak proroctvími, měl být Timoteus povzbuzen k tomu, aby bojoval dobrý boj, ale samotný základ, na kterém musel stavět, byl v Písmu. Chci to zdůraznit, protože dnes se lidé – podobně jako mnoho Židů v Pavlově době – honí za zázračnými znameními, ale pomíjejí pravdu zapsaného Božího slova. Řídí svůj život pocity, zážitky, nejrůznějšími duchovními projevy, ale když je vedete do Písma, tak to je něco, čemu nechtějí svůj život podřídit. Ale podívejte se na Timotea! Pavel mu přikazuje, aby bojoval dobrý boj, a povzbuzuje ho k tomu. Neříká mu, že bez proroctví nemůže bojovat dobrý boj, jak můžete dneska občas slyšet, ale říká mu, že základem pro dobré bojování bude Boží slovo, evangelium, že Kristus Ježíš přišel na svět, aby zachránil hříšníky, které jde ruku v ruce s proroctvími, která byla o Timoteovi vyřčena. 

Podívejte se do osmnáctého verše, jaký boj má Timoteus bojovat – na prvním místě je zde řečeno, že to je dobrý boj. V kontextu první kapitoly je to boj o církev, boj s falešným učením, boj s vlky, boj o pravdu evangelia – a Pavel takový boj nazývá dobrým bojem. K popisu boje používá slovo dobrý, kaloj, což se dá přeložit také jako krásný, znamenitý, vhodný, správný, dobrý v morálním slova smyslu. Tento boj je tím nejlepším, co může křesťan dělat. Když se ve druhém listu Timoteovi Pavel loučí s Timoteem, protože očekává své brzké odsouzení, říká mu známá slova:

• Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru zachoval. (2Tm 4,7)

Dobrý boj – to je popis celého křesťanského života. Nevěřte falešným učitelům evangelia prosperity nebo falešného evangelia pohodlí a bezproblémového života – Bůh nám ve svém slově nikde neslibuje, že v tomto světě budeme mít ustláno na růžích. Je to přesně naopak! Dokud budeme v tomto těle a dokud budeme v tomto světě, povedeme boj. Stejný boj, jaký vedl Pavel, stejný boj, k jakému povzbuzuje Timotea – boj o církev, boj s falešným učením, boj s hříchem a s vlastní tělesností, leností, pohodlností, boj se světem i s ďáblem. Když jsme uvěřili, stali jsme se vojáky Ježíše Krista a byli jsme nasazeni do boje. Z Boží milosti nejsme většinou v té největší vřavě, díky Boží dobrotě máme mnoho příležitostí a času k tomu, abychom si léčili rány a nabírali síly, ale nikdy nesmíme zapomenout na to, že pořád jsme uprostřed války, která se vede o lidské duše, která se vede o naší vlastní duši. Evangelium je to, co z našeho boje dělá dobrý boj.