V nikom jiném nemám na zemi zalíbení

• Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení. (Ž 73,25)

Dokud se nám to na světě, jaký je, velice líbí, tu se nám náš text nebude líbit. Však by se nám to v nebi také nelíbilo, pokud se nám to líbí na zemi! Nebe není pro ty, kterým se to na takovém světě, jaký je, tak převelice líbí. Ale kdyby se nám to začalo na světě nelíbit, pak by se nám text začal líbit.

Rád bych předložil čtvero věcí. To první se již asi v nejedné duši ozývá.

I. Nemít zalíbení ve světě

Je to vůbec zdravé, nemít žádné zalíbení v tomto světě? To je velice zdravé, jestliže už mám velikou nelibost v sobě samém. Pak se to podává samo sebou, že nemůžete mít zalíbení v tom ostatním. Ale tím už doznávám, že by to mohlo být nezdravé, když se vám to nechce líbit, protože vy se sami sobě tak velice líbíte. A jestli zůstaneme neobrácení, všichni se dostaneme tam, že máme ve všem nelibost. Proč? Protože jsme takoví, jací jsme. Každý musíte na světě zkusit, jaký svět je. Nemůžete žít na světě dlouho, abyste to jednou nezkusili, že svět je světem. Nejste horší, než je svět, ale svět také není horší, než jste vy. Konec je ten, jaký máte vypsaný na marnotratném synu. Čím lépe to studujete, tím více vidíte, že je to naše skutečná fotografie. Stojí u stáda vepřů a závidí jim jejich mláto. Jak se ti to líbí? – Nelíbí. Všichni hledí na svět jako na svůj revír. ‚My jsme ta jejich zvěř! Tak to se mnou dopadá!‘ – A jak ty tomu rozumíš? ‚Nu, v zákoně jsou jiné věci?‘ Ty se tedy dovoláváš zákona? A když jsi odešel z domu svého otce, to bylo podle zákona? Co jsi nesl do světa? ‚Své peníze.‘ Ale vždyť ty je promrhal! Jen šiď lidi, a věz, že budeš ošizen! Vy, kteří šidíte svět, dejte si říci, že dostanete, co proto. Tam se octneme přirozeně všichni, kde se ocitl marnotratný syn. Do světa jdeme, hrozně mnoho si slibujeme, ale hrozně málo jim neseme.

A připomínám vám jinou historickou osobu. Proroka Jonáše. On sedí ve své boudě a čeká a čeká, když už konečně bude Ninive vyvráceno. A zlobí se, že není vyvráceno. To je divný prorok! Oni se dají na pokání, a jeho to náramně mrzí! Ale pozorujte, kdo to o něm povídá? On sám to o sobě povídá. To je jeho zpověď. ‚Takové Ninive mělo býti vyvráceno, ale já na prvním místě!‘ To je člověk, který nemá zalíbení v sobě, když takovou zpověď pouští do světa!

Představte si, že byste měli sami v sobě velikou nelibost. Kde se to vzalo? Otevřete si, prosím Lukáše 15,17: „Tu šel do sebe a řekl: ‚Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem!’“ Ne, ne, milí přátelé v Kristu, on nešel sám do sebe. Zde se chce říci, že mu žádný člověk k tomu neposloužil, ale sám si to také nedal. Kde se to tedy vzalo? Jen z Ducha svatého. V té opuštěnosti se mu dostalo milosti. Duch svatý mu začal otevírat oči. Tak to jde a jinak to nejde. Ale když se Duch svatý dostaví, zkrotnete všichni a ten nejčistší řekne: ‚Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?‘ Už ve Starém zákoně čtete podobné tóny. Otevřete si, prosím, Žalm 14,3: „Zpronevěřili se všichni, zvrhli se do jednoho, nikdo nic dob­rého neudělá, naprosto nikdo.“ Jeden jediný nejsme na té Boží čáře. A teď si přestavte, že jste ten probuzený. Tu se při vás napořád bude ukazovat jedna vlastnost, kterou má každý mladý člověk. Vy si to rádi u druhých budete představovat jinak. Každý si rád druhé lidi ideali­zuje. To je pěkné! Toho se drž! Ale teď, jaká že je skutečnost? Ach, ono to není lepší než u mě, ale snad tam dál za mořem, tam to bude pěkné! A tak se půjdeš podívat tam, ale vidíš, že je to všechno stejně porušené! A největší zklamání mladého člověka je ve vlastní rodině. Matka byla samá láska, tak i ta sestra a bratr. Ale ukázalo se, že jsou to všecko jen lidé, nic více. Nu, teď jste už tak daleko, jak to viděl ten milý nebeský Pán. Pohlédněte, prosím, do evangelia svatého Jana 3,6: „Co se narodilo z těla, je tělo, a co se narodilo z Ducha, je Duch.“ Takové to je. Všichni se klamete, když si od jiných slibujete něco velikého. A blahoslavení jsou ti, kteří to již vidí. 

A nyní to druhé:

II. Nemít zalíbení v sobě je milost

Jestli vám Pán Bůh dá, že nemáte zalíbení v sobě, to je milost! To je na to, abyste našli největší zalíbení v Pánu Ježíši. Tu přicházíme k našemu textu. „Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení.“ Když jste tak daleko, že již v ničem nemáte zalíbení na zemi, tu začnete mít veliké zalíbení v nebeském Pánu. To je milost, když se máte v nelibosti. To že by byla milost, když já se lekám sám sebe? Ano, to je veliká milost. To se vám otvírají oči. Když si ten marnotratný syn přál mláto, a kdyby mu je i dali, co pak by v tom měl zalíbení? Jaký je rozdíl mezi tím mlátem a mezi největšími věcmi tohoto světa? Není tu docela nic společného mezi tím mlátem a těmi největšími věcmi tohoto světa? Nu, v tom mlátě není to, co jsem hledal, když jsem se chtěl nasytit, a ve věcech tohoto světa je tomu právě tak. Štěstí tam není.

Vy jste na cestě, abyste dostali to lepší. Co najdeme teď? Najdeme jeho, jeho samého! Ten nejvzácnější podíl je on sám, ten nebeský Pán. Tak tomu od věků rozuměl, že se vám zjeví jako věčná láska, který přišel v plnosti času takový, jako jsme my, aby vnesl naše hříchy na dřevo kříže.

Ale vy řeknete: „Vždyť my tomu nemůžeme prostě věřit!” Však on to od vás nečeká, pokud to nepotřebujete. On vám to sám dá, abyste se toho chopili. To je to, co zamýšlel od věků. Přestavte si, že je vám to dáno. Máte ho, a když máte jeho, tak máte to nejlepší na světě. Koho bych měl na nebi, kdyby tam nebyl Pán Ježíš? Nebe bez něho není nebe. Nebe je být u Pána Ježíše a mít to, co je z něj „Jeho krev nás očisťuje od každého hříchu.“ To je pak jiná cesta po ulici, když víš, že je ti odpuštěno! I kdyby se země otevřela, jsi hned u něho. Všechno mu jde na minutu, na vlas. Lidé mluvívají o bloudící hvězdě. Nu, Vám ta hvězda bloudí, ale jemu nebloudí nic!

On nám dal svůj zákon, a já si přeji o něm přemýšlet, ale kdybych tam neviděl Pána Ježíše, co mi po tom zákonu? Však se vám zprotiví, pokud nemáte radost z Pána Ježíše! Ale když vám vzejde světlo, vy máte i zde na světě nebe.

III. Najdete zalíbení i na tomto světě

A ještě jiná radost vám vykvete. Najdete zalíbení na tomto světě. V kom? Ve všem tom, co slouží Pánu Ježíši. A ve všech těch, kteří mají radost z Pána Ježíše. Otevřete si, prosím, Koloským 4,11–12: „Také vás zdraví Ježíš zvaný Justus. Jsou to jediní židé, kteří s námi pracují pro království Boží a jsou také mou útěchou. Pozdravuje vás Epafras, váš krajan, služebník Krista Ježíše, který o vás stále zápasí modlitbami, abyste stáli pevně a věrně plnili Boží vůli.“ Takto to měl Pavel! Měl potěšení v těch, kteří se obrátili a nyní úsilně pracují pro druhé na modlitbách! První zákon je, že když se obrátíte, budou se obracet i jiní. To máte již ve staré době. Pohlédněte do Žalmu 16,3: „Svatým, těm, kteří jsou v této zemi, pravím, těm vznešeným, jež jsem si oblíbil nade všechno.“ Ale v našem textu se praví: ,V nikom nemám zalíbení.‘ A zde má tentýž žalmista všechno zalíbení ve svatých! Jak se to srovnává? Výborně. Jak dalece jsou světští lidé, nemáte v nich žádné zalíbení. Obejdete se beze všech, když máte Pána Ježíše rádi. Ale on si to nepřeje, abyste se beze všech obešli. On má ještě jiné lidi a on se vám nejraději zjevuje, když je vás více pohromadě. Co je království Boží? To je jeho zákon v praxi, provedené Slovo Boží. A všude tam, kde je lid Boží, tam je království Boží. Vám se to jen zdá, že Pán Bůh pořád nařizuje a že nikde nic není. U vás to snad takové není, u nás to snad není, ale jinde to je. Pán Bůh to sám provádí. Naši otcové hledali ty, kteří na světě prosazují království Boží, a když je nenašli, tak začali u sebe.

A rád připomínám, že musíme mít tu duchovní nezávislost a samostatnost, abych to dovedl. To, co dává světu půvab, je ta jeho krásná církev.

IV. Ježíš mění náš vztah ke světu

Jak začnete mít radost z Pána Ježíše a mít radost z každého Božího člověka, začnete se zajímat o celý svět docela jinak. Svět se vám stane daleko zajímavějším. Vy máte světu něčím být. Zde jsou lidé. Nač pak jsou? Ti nejsou na to, nač je němá tvář. Mezi člověkem a laní je rozdíl ten, že člověk má rozum a laň nemá rozum; člověk má nesmrtelnou duši a laň jí nemá. Nu, tím hůře pro člověka. Ale teď se mi otevírají oči! Vy jste na něco, nač žádná laň není: vy můžete být synové a dcery Boží. Z vás ze všech může být ještě něco vzácného. Vy se můžete stát lidem Božím. Ať je ten člověk, jaký je, z toho člověka může ještě něco být. To je veliký, podstatný rozdíl mezi člověkem a němou tváří. A můj úkol je, abych svědčil a abych vás měl rád. Ne abych měl ve vás zalíbení. To nejde, ale abych vás měl rád. Pokud mluvím a neprovádím to prakticky, je to všechno mluvení marné. Má věc je, abych měl rád lidi takové, jací jsou. To je jejich věc, že jsou takoví, jací jsou. Do toho mi nic není. Nečekám od nich nic, nejmenšího zisku, leč duchovní, abychom spolu měli rádi Pána Ježíše. Tu radost bych chtěl mít s vámi, ale jiný zisk nikoliv. Nemyslete si, že je tou láskou změníte. Ale pokud je nemám rád, nedělám si naději, že je Pán Bůh bude obracet. 

To je, co jsem měl předkládat a končím tak: Když jste neobrácení, všichni jste nad tím zaraženi, že to, co jsem vám předkládal, není zdravé učení. Nemít v nikom na světě zalíbení? Ale člověk Boží řekne: Jinak to nejde. A druzí řeknou: Ten text krásně začal a krásně skončil. „Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení.“ Amen.

Kázáno 30. ledna 1910.