12. března

Hříšníka však nechá lopotit se, shánět a hromadit věci, které nakonec musí předat tomu, kdo se zalíbí Bohu. Také to je pomíjivost a honba za větrem. (Kaz 2,26)

Hříšník se namáhá a lopotí, hromadí věci, jimiž se obklopuje, ale k čemu mu to je, když nemá moudrost, jak věci správně používat? A když nahromadí určité množství, začíná se zdát sám sobě ve svých očích moudrým (Př 28,11) a všechen jeho majetek se mu jeví jako pevná tvrz a nedostupná hradba (Př 18,11). Ale netuší, že už za okamžik může uslyšet z Božích úst: „Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvoji duši.“ Kde chybí bázeň před Bohem, je marné veškeré hromadění a shánění se po majetku, je to pomíjivost a honba za větrem. Bohatství si vždycky opatří křídla a jako orel odlétne k nebi. Proto se za ním neštvi (Př 23,4–5), ale užívej ho ke prospěchu evangelia.