13. března

Hříšníka však nechá lopotit se, shánět a hromadit věci, které nakonec musí předat tomu, kdo se zalíbí Bohu. Také to je pomíjivost a honba za větrem. (Kaz 2,26)

Bůh ve své milosti a prozřetelnosti jedná někdy opravdu podivuhodně. Nechá hříšníka, aby se namáhal a hromadil věci, které nakonec musí předat tomu, kdo se Bohu líbí. Není to pravidlo, ale je to dílo Boží milosti a moudrosti v tomto světě. Spravedlivý skrze takové Boží činy oslavuje Boha a žasne nad jeho velikostí, hříšník má možnost vidět pomíjivost lidského pachtění a naučit se bázni před Bohem. Úsilí získat poklady tohoto světa je honbou za větrem. Pro věčnost nemá žádný užitek, na rozdíl od zbožnosti, která spokojí s tím, co má – ta je sama o sobě velikým bohatstvím (1Tm 6,6), protože vzácnou perlou a drahocenným klenotem je pro ni sám Pán Ježíš Kristus.