17. listopadu

Svévolníkům je vzdálena spása, protože se nedotazují na tvá nařízení. (Ž 119,155)

Svévolní na soudu neobstojí, jejich cesta vede do záhuby (Ž 1,5–6). Svévolí se nikdo nezajistí (Př 12,3). Svévolník vzdoruje Bohu i jeho slovu – jeho smýšlení i jeho skutky jsou nepřátelské vůči Bohu a jeho milosti. Jedná podle své zlé vůle, proto je to svévolník. Nechce, a ani se nemůže podřídit vůli Boží. My všichni jsme byli právě takoví, ale Bůh se nad námi smiloval a místo srdce kamenného nám dal srdce nové, masité, poslušné, které nejenom že slyší, ale také poslouchá Boží slovo, Boží přikázání a s radostí plní Boží vůli. Je to cele dílo jeho milosti, které odlišuje Boží dítě od svévolníka. Proto mu za to patří naše chvála.