18. dubna

Hle, slzy utiskovaných, a oni jsou bez utěšitele … (Kaz 4,1)

Kvůli Adamově vzpouře proti Bohu byla země prokleta a začala plodit hloží a bodláčí. V potu tváře musí člověk dobývat ze země svůj chléb. Už toto přináší člověku množství slz. Oč více jich je tam, kde se člověk snaží vyhnout námaze, protože to se děje vždycky na úkor druhých a je to spojené s nějakým druhem útisku. Od okamžiku pádu jeden člověk utiskuje druhého – žena dychtí po tom, být nad mužem a muž chce ženu ovládat, bratr zuří proti bratru a pronásleduje jeden druhého. Ale Bůh se staví za ty, kteří jsou utiskování, křik ženců, kterým nebyla vyplacena jejich mzda, doléhá až k němu. Bude soudit všechny utiskovatele a potěší všechny, kteří hledají záchranu u něj, v jeho Synu, Pánu Ježíši Kristu.