2. listopadu

Když už ji vedli, poslala svému tchánovi vzkaz: „Jsem těhotná s mužem, jemuž patří tyhle věci.“ A dodala: „Pohleď jen pozorně, čí je toto pečetidlo, šňůrka a hůl!“ Juda si je pozorně prohlédl a řekl: „Je spravedlivější než já; nedal jsem ji svému synu Šelovi.“ A už k ní nikdy nevešel. (Gn 38,25–26)

„Pozorně se podívej, čí jsou tyto věci?“ Kdo asi vymyslel ta slova, s nimiž Juda a jeho bratři poslali před necelými dvaceti lety svému otci kozlí krví potřísněnou a vlastníma rukama roztrhanou pestrobarevnou suknici svého bratra Josefa? „Pozorně si to prosím prohlédni: Je to suknice tvého syna, nebo není?“ Nemohl to být nápad toho, který řekl: „Co z toho budeme mít, když ho zabijeme? Prodejme ho?“ Nyní jsou tady dva mrtví synové Judy, jeho zemřelá manželka a nad to vše veřejné zostuzení skrze tu, kterou odsoudil jako hříšnici. To je lis Boží, kterým Bůh proměňuje Judovo srdce. A to je dílo Boží milosti, které vede až ke Spasiteli, který přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo (Lk 19,10).