22. dubna

Viděl jsem též všechno pachtění i vše, co prospěšného se koná, a jak přitom jeden na druhého žárlí. Také to je pomíjivost a honba za větrem. (Kaz 4,4)

Na světě je mnoho neužitečného a bezúčelného pachtění, které postrádá jakýkoliv hlubší smysl a neslouží ničemu jinému, než námaze samotné. Je zcela zjevné, že je to pomíjivost a honba za větrem. Jsou však i věci, které jsou prospěšné, které slouží druhým a dávají smysl, takže se lidé mohou radovat z takového díla. Ve své zkaženosti však lidé žárlí jeden na druhého, jsou naplnění závistí nebo naopak chloubou a dělají takové věci s touhou po světské slávě. Ani takové jednání potom nemá žádnou hodnotu před Bohem, je prázdné a pomíjivé jako honba za větrem. Jen tehdy, když křesťan pokorně naplňuje Boží vůli a s láskou slouží druhým proto, aby oslavil Pána Ježíše, staví své dílo z nepomíjitelného materiálu, který přetrvá až na věčnost.