28. prosince

Kéž má duše žije a může tě chválit; kéž mi pomáhají tvoje soudy. (Ž 119,175)

Když Bůh ze své milosti probudí lidskou duši, ta rázem zjišťuje, že se nachází v duchovní temnotě a ve smrti. V duchovní smrti, která znamená oddělení od Boha, zdroje skutečného života, nikoliv oddělení od duchovního světa. Nejrůznější spojení s duchovním světem mohou být pro duši na určitou dobu náhražkou života, ale nejedná se o skutečný život – je to stále stejná ďáblova lež z ráje: „Budete jako Bůh …“ Ale Boží dotyk otevírá oči a dává okusit pravý život a pravé světlo a spolu s tím dává také hlad po životě, světle a pravdě. Člověk začne dychtit po pravdě a hledá ji tak dlouho, dokud ji nenalezne v Pánu Ježíši Kristu, který světlem světa, cestou, pravdou i životem.