Evangelijní poslušnost
Pane O, když jsem byl na dovolené, navštívil jsem církev, kde pastor během jednoho kázání třikrát zmínil „evangelijní poslušnost“.
To je úžasné! V dnešní době o tom téměř nikdo nemluví.
To je určitě pravda, pane O, protože já jsem tento výraz nikdy předtím neslyšel. Co to vlastně znamená?
Je to snadné vysvětlit. Použiji příklad. V 16. století narazil anglický průzkumník v Jižní Americe na španělského vojáka, který nemilosrdně bil otroka. Aby zachránil život toho ubohého muže, průzkumník zasáhl. Zabil vojáka. Poté otrokovi řekl, že je svobodný člověk. Oběť se vrhla průzkumníkovi k nohám a zvolala: „Děkuji vám! Děkuji! Odteď budu vaším otrokem a budu vám sloužit navždy.“
Myslím, že tomu začínám rozumět, ale pro jistotu mi to prosím vysvětlete.
Ten muž byl neochotným otrokem, který byl veden nanejvýš povinností, ale hlavně strachem. Poté se stal ochotným otrokem, ohromen laskavostí svého zachránce a chtěl vyjádřit svou vděčnost po zbytek svého života. Povinnost a strach byly nahrazeny láskou.
Aha! Slovo „evangel“ v „evangelijní poslušnosti“ odkazuje na evangelium – na velkou spasitelnou skutečnost Kristova života, smrti a vzkříšení. Posloucháme Pána, ne primárně z povinnosti a rozhodně ne ze strachu, ale proto, že chceme poděkovat tomu, kdo nás tak úžasně zachránil.
Přesně tak! Jakákoli poslušnost Pánu, která není motivována myšlenkou na jeho kříž, je „poslušností“, která, upřímně řečeno, není křesťanská. Je to bezduché zákonictví. Neobsahuje nic z Krista, nikdo ho nedokáže dodržovat a Bůh ho nepřijímá. Je to staromódní nesmysl farizeů.
To je silná káva, pane O! Jste si jistý, že to nepřeháníte?
Čtěte Bibli a posuďte sám! Vezměme si například 1. list Korintským. Zde apoštol Pavel dává pokyny, jak řešit celou řadu problémů v korintské církvi – problémy jako neshody, nemravnost, manželské napětí, rozdíly ve svědomí, nepořádek při veřejném uctívání a falešné učení. Řeší každý problém (bez výjimky!) tím, že ukazuje, jak tento problém souvisí s Kristem a jeho křížem. Celý jeho dopis je výzvou k „evangelijní poslušnosti“.
„Přemýšlej jasně o kříži a budeš jasně přemýšlet o všem ostatním.“ To je to, co říkáte?
Ano, to učí Bible. A abych to trochu konkretizoval, uvedu vám pár aktuálních příkladů. Jill, křesťanka, jede autem městem a všimne si, že jede rychlostí 35 mil za hodinu. Zpomalí, „protože“, jak říká, „takový je zákon; a kromě toho bych mohla dostat pokutu.“ Nechci kritizovat její uvažování ani to, že zpomalila, ale v tomto bodě se její myšlení neliší od myšlení nekřesťana.
Dobře, ale jak by měla uvažovat?
Stejně, ale navíc ještě: „Můj Spasitel se obětoval pro dobro druhých. Ze stejného důvodu bych měl obětovat část rychlosti a snížit riziko, že někoho zabiju.“
A jaký je váš další příklad?
No, před nějakou dobou jsem slyšel přednášku o duchovním zneužívání. Muž Boží, který ji přednášel, nám na základě Písma ukázal, jak by vedoucí neměli lidi nutit ani zastrašovat. Jeho poselství v podstatě znělo: „Musíme přestat dělat to a to a to; místo toho musíme dělat tohle a tohle a tohle.“ To bylo vše, a trvalo mu to hodinu. Ani jednou se nezmínil o kříži.
Těm, kteří nutili a šikanovali, bylo řečeno, aby činili pokání, ale nikdy nebyli nasměrováni ke krvi na Kalvárii, k odpuštění, které tam lze najít, a k tomu, jak můžeme být navždy změněni tím, že si uvědomíme, že jsme byli ukřižováni s Kristem. To, co zneužívající vůdci potřebují, není nový kodex; je to život žitý u kříže. Kříž! Kříž! Ten musí být v popředí všech našich myšlenek. Vždy máme na výběr mezi tím, být „evangelijní“ a být v bludu.
Přidat komentář