9. prosince

S nadějí vyhlížím tvoji spásu, Hospodine, a tvá přikázání plním. (Ž 119,166)

Žalmista má naději na spásu, proto ji vyhlíží. Spolehl se Boží slovo a jeho zaslíbení, že kdo uvěří jeho slibu, tomu bude víra počítána za spravedlnost. A kdo v něj věří, nebude zahanben, protože jeho sliby nejsou jako sliby lidské – jeho sliby se nepohnou a nezmění. Proto je křesťanská naděje jistá. Ještě není vidět, ještě se nestala skutečností, přesto se na ni můžeme spolehnout a můžeme ji spolu s žalmistou vyhlížet. Naše naděje je zakotvená v nebesích, a tou pevnou kotvou, která je tam upevněná, je Pán Ježíš Kristus. Zaplatil za hříchy svého lidu, ve své osobě nás smířil s Bohem, očistil nás od našich vin a dal nám nové srdce, které naplnil vírou v jeho dokonané dílo. S nadějí vyhlížíme naši spásu.