Co to děláš?

• Vždyť královo slovo má moc a kdo mu řekne: „Co to děláš?“ (Kaz 8,4)

Jaké slovo je jako Pánovo slovo a jaká moc je jako ta jeho? Pozemští vládci mohou mít silná slova – a žádnou moc. Ale u Boha to tak není. Jeho záměry neznají překážky. Jeho slovo nemůže nikdy selhat. Kdo může odolat jeho moci? U Boha jdou záměr, slovo a moc ruku v ruce.

Kdo tedy může Bohu říct: „Co to děláš?“ Abyste mohli zabránit jeho záměrům, musíte být schopni překonat všemohoucnost! Bůh je nekonečný, neměnný, všemohoucí – jeho vůle znamená její naplnění; jeho řeč znamená vyhlášení jeho věčných záměrů a jeho nekonečné moci. Kdo může zadržet jeho ruku nebo zmařit dílo jeho prozřetelnosti? Kdo může? To není to správné slovo. Spíš, kdo by si to mohl přát? Kdo by se měl přít s jeho vůlí nebo říkat, ať už s odvážným, nebo s rozčileným odporem: „Co to děláš?“

Zemřelo ti dítě nebo tě možná ztroskotání lodi připravilo naráz o celou rodinu. Nebo tě jiné nevýslovné a nevyslovitelné nemoci přiměly pít víno zoufalství. Můj příteli, tyto věci byly Bohem zamýšlené „před počátkem světa“. V Boží věčné mysli to bylo napsáno, bylo to dávno rozhodnuto. Jak marné je říkat: „Co to děláš?“ Když nadešel čas, Bůh poslal své posly, které nelze slyšet, vidět ani objevit, aby vykonali jeho spravedlivou vůli. Měl bys snad říct: „Co to děláš s mým dítětem? Co to děláš s větrem a s vlnami? Zadrž!“

Tvá vůle nebyla brána v potaz, na tvé svolení se nikdo neptal. Neříkejte: „Co to děláš?“ Mlčte před Všemohoucím! „Již jsem němý, neotevřu ústa, vždyť je to tvé dílo“ (Ž 39,9). „Proč bych dále mluvil? Vždyť to, co mi řekl, učiní bezpochyby. Doputuji veškerá svá léta s hořkostí své duše“ (Iz 38,15)  Žij v tichosti po všechna svá léta – ne však „v hořkosti duše“. Máš-li víru v Krista, jsi vyučen ještě lépe. Žij v tichosti – ve víře a v trpělivosti. S pohledem upřeným na Ježíše říkej: „On je Hospodin. Ať učiní, co je dobré v jeho očích“ (1S 3,18).

• Náš Bůh je v nebesích a všechno, co chce, koná. (Ž 115,3)

• Všechno, co Hospodin chce, to činí na nebesích i na zemi, v mořích i ve všech propastných tůních. (Ž 135,6)

Lekce pro každodenní křesťanský život, 1859