Obvinění je jen obvinění

Z cyklu „Procházky s panem O."

Pane O., předpokládám, že jste už slyšel o našem pastorovi.

Ano, slyšel. Tak mi řekněte, co mi chcete sdělit.

No, naši starší suspendovali našeho pastora ze všech jeho funkcí. Nyní je na nucené placené dovolené. Je to kvůli obviněním ohledně jeho stylu vedení. Zřejmě šikanoval lidi, ponižoval je, vyhrožoval jim a zastrašoval je. Je to taková škoda. Vypadá jako tak milý člověk a je to vynikající kazatel. Nemůžu to vůbec pochopit. To jen ukazuje, jak moc se člověk může mýlit.

Přestaňte! Okamžitě přestaňte!

To je trochu příkré, pane O! To se vám vůbec nepodobá. Co se děje?

Omlouvám se, že jsem tak příkrý, ale musíte přestat takhle mluvit. Obvinění je obvinění. Není to fakt. Obvinění je neprokázané tvrzení. Je to kategorické prohlášení, že se někdo dopustil nějakého prohřešku nebo zločinu. Ale není to fakt. Když začneme mluvit, jako by obvinění bylo skutečně prokázanou skutečností, naše řeč se stává ďábelskou.

Jsem docela šokován tím, co říkáte, zejména tím, že moje řeč je ďábelská.

Satan je velký žalobce. Je otcem lží. Ti, kdo patří do jeho království, často mluví, jako by obvinění bylo skutečností. Soud na základě obvinění se v současné době odehrává po celém světě. Není to nic nového. Tak to dělali farizeové. Zneuctili pověst našeho Pána Ježíše Krista a očekávali, že ostatní budou činit totéž. Ale Nikodém, jeden z Ježíšových přátel, jim položil otázku: „Odsuzuje snad náš zákon člověka, aniž by ho nejprve vyslechl, aby zjistil, co dělá?“ Ježíšovi přátelé si tuto otázku kladou dodnes.

Omlouvám se, pane O. Teď už chápu, kam tím míříte. Jak by se tedy mělo naložit s těmito obviněními proti našemu pastorovi?

Na tuto otázku můžeme odpovědět na základě Bible. Obě části Božího slova obsahují k tomuto tématu jasné učení. Učí nás, že práva mají jak žalobce, tak i obžalovaný. Žalobce má právo na to, aby byl brán vážně, aby mu bylo nasloucháno a aby byly jeho důkazy důkladně prošetřeny. Obviněný má právo přesně vědět, co se o něm říká a kým. Má právo reagovat na obvinění vznesená proti němu a má právo na to, aby jeho důkazy byly brány vážně a důkladně prošetřeny. A konečně, nikdo nesmí být nikdy odsouzen na základě svědectví pouze jedné osoby.

Kdo má podle Bible právo předsedat takovému vyšetřování a vynést rozsudek?

Písmo je v tomto ohledu jasné. V našich církvích jsou věřící, kteří jsou dobře známí svou nestranností, moudrostí a čestností. Ve většině případů, i když ne ve všech, se jedná o starší místní církve. Nikdy by do toho neměla být zapojena žádná vnější instituce. Písmo trvá na tom, že mezi námi, kteří jednoho dne budeme soudit anděly, budou vždy lidé s dostatečnou způsobilostí k řešení těchto záležitostí.

Co ale v případě, že se zdá být přiměřeně jisté, že obviněná osoba porušila zákon?

V takovém případě by měla být informována policie a celá záležitost by měla být řešena soudy. Obvinění z tyranského vedení však obvykle do této kategorie nespadají.

Co by se tedy mělo stát, pokud se obvinění proti našemu pastorovi ukážou jako pravdivá?

Měl by být propuštěn – to však neznamená, že by jemu a jeho rodině měla být odepřena pastorační péče. Ti, kdo vznesli obvinění, musí být uznáni jako oběti, a proto by jim měla být poskytnuta náležitá podpora po tak dlouho, jak to bude nutné.

A co když bude náš pastor zproštěn obvinění?

Pak jsou to on a jeho rodina, kdo jsou oběťmi a komu by měla být poskytnuta náležitá podpora. Pokud byla obvinění motivována zlobou, musí být ti, kdo je vznesli, podrobeni církevní kázni. Pokud však byla motivována nevědomostí nebo nedorozuměním, pak s nimi samozřejmě bude třeba zacházet šetrněji.

Někteří lidé jsou příliš vystrašení a zranitelní na to, aby vystoupili a obvinili pastora, který se dopouští zneužívání. Je v pořádku, aby vystupovali jako anonymní informátoři?

Ne, není. Takovým lidem by se mělo s citem pomáhat a doprovázet je na jejich cestě za spravedlností, avšak v Boží církvi nelze nikdy tolerovat žádné anonymní obvinění.

Evangelical Times