A farao o něm vydal svým lidem příkaz. Vyhostili jej i jeho ženu se vším, co měl. (Gn 12,20)
Abraham utekl před hladem mezi hříšníky, aby si mezi nimi nasytil břicho. Nyní je sice s plným žaludkem, ale také s kopcem ostudy vyhoštěn z Egypta. Zapřel svou ženu, aby nasytil sám sebe. Pán Ježíš nikdy nezapře svou nevěstu, církev. Vždycky se k ní přizná. Někdy to bude znamenat, že se přizná v tomto světě, jindy se přizná na věčnosti, když nechá svou církev ve světě trpět a snášet protivenství a pronásledování. Ale nikdy svou církev neprodá jinému, nikdy neustanoví nějakou jinou hlavu a s každým, kdo by si chtěl jeho církev přivlastnit, bude jednat jako žárlivě milující ženich. Ježíš miluje svou církev, vždycky se o ni postará, nikdy ji nepovede k polovičatosti, pokrytectví nebo lži.
Kristus se zjevuje jako pastýř svým vlastním ovcím, nikoliv jiným. Jakmile se objeví, jeho vlastní ovce ho poznávají. Důvěřují mu a jsou připravené ho následovat. On je zná a ony znají jeho. Existuje mezi nimi vzájemné poznání a stálé spojení. Jediným znakem, jistým znakem, neomylným znakem znovuzrození a přijetí je tedy upřímná víra v ustanoveného Vykupitele.
Budeme přetvořeni do podoby jeho vlastního slavného těla. To se stane všem, kteří věří v Ježíše. Jejich duše byly vírou proměněny a jejich těla projdou takovou obnovou, která bude odpovídat jejich obnovenému duchu. Jak brzy k této velkolepé proměně dojde, nedokážeme říci, ale myšlenka na ni by nám měla pomoci snášet dnešní zkoušky a všechny strasti těla.
Milost je poslední a jedinou nadějí hříšníka; není-li spasen milostí, nebude spasen vůbec. Milost stírá všechny rozdíly a pohlíží na nejhorlivějšího vyznavače náboženství stejně jako na nejodpornějšího zločince; na cudnou pannu stejně jako na hnusnou prostitutku.
Výročí Kristovy smrti znovu otevírá otázku, zda je správné říci, že Bůh zemřel na kříži. Dobří křesťané přinášejí argumenty pro i proti. Jedni tvrdí, že Bůh, který je nesmrtelný (1Tm 1,17; 6,16 atd.), což znamená, že nemůže zemřít. Druzí se odvolávají na pasáže, jako jsou Skutky 20,28 a Galatským 2,20, které – jak se zdá – říkají, že Bůh zemřel.
Požehnaná vyhlídka! To není sen nadšence, ale prohlášení neomylného Slova. Hospodin bude znám mezi všemi lidmi a jeho milostivou vládu uznají všechna lidská pokolení. Dnes tomu tak zdaleka není. Sklání se někdo před velkým Králem? Kolik je tu vzpoury! Kolik je na zemi pánů a bohů! Dokonce i mezi vyznavači křesťanství je tolik rozdílných představ o Bohu a jeho evangeliu! Jednoho dne bude jeden Král, jeden Hospodin a jedno jméno pro živého Boha.
Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, který spočíval v opravdové svatosti. Na jeho svědomí nebyla žádná skvrna viny, ani na jeho srdci žádná skvrna zkaženosti.
Celá jeho duše byla v souladu s neposkvrněnými scenériemi ráje, v jehož zákoutích se procházel v nerušeném přátelství s Bohem.
