Tu Hospodin řekl: „Mám Abrahamovi zamlčet, co hodlám učinit?“ (Gn 18,17)
Bůh sám přemítal nad tím, jestli má nějakému člověku odhalit své plány, protože se s tím člověkem tak důvěrně sblížil. Vypadá to, jako kdyby to byl Bůh sám, kdo stojí o to mít vztah s Abrahamem, komu by to bylo nepříjemné – ačkoliv je Bůh a jedná jako Bůh – kdyby si Abraham měl myslet, že ho Bůh obešel. Tohle je předzvěst Božího jednání, k němuž to všechno nakonec spěje – to je předobraz vtělení Božího Syna. Stal se člověkem, aby přebýval mezi námi. Stal se jedním z nás. Stal se služebníkem. On myl učedníkům nohy. On trpělivě snášel jejich tvrdost, tupost, nevěru, a dokonce i zradu. Ale on přišel proto, aby hledal a spasil, co zahynulo (Lk 19,10).
Soubor nahrávek kázání z knihy Genesis, kapitoly 12–50, z let 2011–2013. Texty těchto kázání byly postupně publikovány v časopise Soli Deo Gloria (dříve Reformace) a najdete je na tomto odkazu: "Texty kázání z knihy Genesis."
Žádný člověk, který má Bibli, nemůže říct, že v Pána Ježíše nevěří kvůli nedostatku důkazů. Nedostatek důkazů není příčina vzdalování se člověka od trůnu milosti. Pokud přidáme důkaz k důkazu, výstrahu k výstraze, sotva to pohne srdcem plným hříchu. Ono si totiž zůstává obyčejně zcela chladné – nezná pravé pokání ani upřímné modlitby. Náš text prohlašuje: „Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.“ A přece si mnozí lidé myslí, že by jim k opravdovému uvěření v Ježíše Krista pomohlo, kdyby aspoň jeden přítel se kvůli nim vrátil z mrtvých a dosvědčil pravdu Božího Slova.
Pamatuj, že v čase našeho života zde na zemi není okamžiku, abychom nesměli spoléhat na Boha – ať jsou naše těžkosti, potřeby a utrpení sebevětší. I když se zdá, že naše postavení je beznadějné, přece můžeme spoléhat na Boha a skládat v něm naději. Nakonec se ukáže, že naše naděje nebyla marná – pomoc přijde, ovšem až tehdy, kdy Bůh sám určí.
Říká mi: „Vzchop se!“ Ale běda! Jsem příliš náchylný k tomu být skleslý. Když jsem vystaven těžké zkoušce, můj duch brzy ochabuje. Nesmím však tomuto pocitu podlehnout. Když mě můj Pán vybízí, abych se vzchopil, neodvážím se být sklíčený.
Když skončí služba kněží ve vnitřní svatyni, svléknou bělostné roucho, v němž stáli před Pánem. Neukazují se lidu v tak úctyhodném oděvu. Bůh si nechává něco pro sebe, něco, co bude známo jen jeho služebníkům a jemu. Právě tak nemohu ostatním prozradit vše, co je v mé skrytosti. V pravdě, které se učím, v milosti, které se mi dostalo, jsou výšky a hloubky, které ještě nechápu a nad kterými budu muset přemýšlet celý život.
Husův známý výrok z Výkladu víry je: „Hledej pravdu, poslouchej pravdu, uč se pravdu, miluj pravdu, mluv pravdu, drž pravdu, braň pravdu až do smrti, neboť pravda tě osvobodí.“ Dneska můžete slyšet hodně o Husovi, můžete se setkat s nejrůznějšími názory ohledně jeho osoby, ale většina z těch, kdo se hlásí k Husovi, neví a často ani nechce vědět nic o pravdě, kterou s takovou horlivostí a až do smrti hlásal. Co to bylo za pravdu? Hus mluvil o absolutní pravdě a touto absolutní pravdou je podle Husa Ježíš Kristus.
