Ponechal tedy všechno, co měl, v rukou Josefových. Nestaral se přitom o nic, leda o chléb, který jedl. Josef byl krásné postavy, krásného vzhledu. (Gn 39,6)
Do našeho života přicházejí zkoušky, které mají leckdy podobu pokušení. Přesně tak to bylo v životě Josefa. Možná už začal zapomínat na to, jak se k němu zachovali jeho bratři – i když to je asi těžké zapomenout. Ale myslím, že ty rány se hojily, že jejich zrada byla s každým dnem dál. A Boží požehnání, které na něm spočívalo, zahlazovalo tyto rány hojivým balzámem vědomí, že Bůh je s ním. Před lety to byl Potífar, kdo ho koupil jako otroka a dal mu chleba, nyní je to Josef, kdo pro Potífara kupuje otroky a stará se o to, aby měl Potífar dost chleba na stole. Bůh Josefa začíná vyvyšovat.
Člověk poznává, chce a miluje a tím prvním, co lze poznat, chtít a milovat, je všemohoucí Bůh. Proto má člověk na prvním místě a především poznávat a chtít Boha a jeho samotného nade všechno milovat.
Ježíš žije! Jeho lid může rozptýlit své obavy, neboť Všemohoucí kráčí po vlnách! Smyslům se někdy může zdát, že je to jinak, že náhoda a shoda okolností mohou řídit lidské úděly, ale není tomu tak! „Hospodinův hlas burácí nad vodami.“ On sedí u kormidla a řídí bouří zmítanou bárku – a řídí ji dobře.
Jak moudré zaslíbení! Vždy máme prosit ve jménu Ježíše. Zatímco nás to povzbuzuje, jemu to také slouží ke cti. Je to neustálá prosba. Občas se zastíní všechny ostatní prosby, zvláště takové, které by pramenily z našeho vlastního vztahu k Bohu nebo z naší zkušenosti s jeho milostí.
Tu svobodu nám vydobyl Kristus (Ga 5,1). A nejenom, že jsme byli vysvobozeni, byli jsme ke svobodě povoláni. Ježíš Kristus za nás svou obětí na kříži zaplatil cenu a vykoupil nás z otroctví. Naším pánem už není ďábel, jehož jsme všichni vědomě nebo ještě více nevědomě poslouchali, ale máme nového Pána, který za nás zaplatil. Byli jsme otroci hříchu, byli jsme pod soudem Adamova pádu.
Pravdy Bible je třeba uvádět do života. Čteme-li blahoslavenství, máme se porovnávat s Božími požadavky a snažit se jim přizpůsobit. Pokud narazíme na verš, který kárá nějaký náš zvyk nebo hřích, máme okamžitě provést potřebnou změnu.
Křesťané jsou většinou mírumilovní a zákony dodržující lidé. Je to tak správně, protože Bible nám říká, že máme ctít vládní autority, které jsou Božími služebníky a mají nám sloužit k prospěchu. Ale příkaz „ctít“ ty, kdo mají nad námi moc, nikdy neznamenal bezvýhradnou poslušnost a absolutní loajalitu vůči tomu, kdo je zrovna v čele.
