Jaroslav Kernal

Na začátku třetí kapitoly Pavel vybízí Tita, aby znovu připomínal bratrům, jak mají žít, aby dělali čest učení našeho Spasitele Boha. To bylo obsahem podstatné části druhé kapitoly, kde se věnoval jednotlivým skupinám lidí a v jejímž závěru potom ukázal, že to je Boží činná, aktivní milost, která mění životy těch, za které Kristus zaplatil. Ale zatímco druhá kapitola se mnohem více zaměřuje na správné jednání v rodině a v církvi, na začátku třetí kapitoly Pavel obrací pozornost křesťanů k jednání vůči těm, kdo mají vládu a moc, k jednání vůči těm, kdo stojí mimo církev. A připomíná křesťanům, že nemají pomlouvat (dokonce ani politiky nemají pomlouvat), nemají se hádat, ale mají být vlídní a laskaví.

Jan Karafiát

Tak my, milí přátelé v Kristu, máme v Hod svatodušní, kdy si připomínáme to hojné vylití Ducha svatého na apoštoly, text ze Starého zákona? Zajisté. Jako tam to hlavní slovo bylo slovo proroka Jóele ze Starého zákona, tak i my chceme předkládat slovo ze Starého zákona. To není tak, jak si myslíváme, že v Novém zákoně mají Ducha svatého a ve Starém zákoně že nemají Ducha svatého. Zakoušeli to a poznávali. Neboť jen tak se poznávají duchovní věci, že je člověk zakouší.

Alois Adlof

Takto nás naučil volat k Bohu jednorozený Syn Boží, náš Pán Ježíš Kristus. Těmito slovy nás naučil vyjadřovat všechnu svou víru, veškerou hloubku a šířku naší lásky a veškerou důvěru a naději v budoucnost. A jestliže jsme se doopravdy naučili užívat těchto slov ve smyslu Kristově, smíme-li opravdu Boha takto nazývat, jsme zajisté přešťastní a požehnaní lidé. V těch slovech je obsažena celá věčnost; jsou v nich skryty dějiny naší spásy; jsou s nimi spojeny city nejvroucnější lásky a nejryzejší lidskosti.

Jaroslav Kernal

Žijeme ve světě, kde nevládne spravedlnost. A nikdy to ani nebylo jinak. Vždyť Boží slovo říká, že svět leží ve zlém (1J 5,19). Když se podíváme do historie, vidíme, že byla období a místa, kde bychom mohli nalézt trochu více spravedlnosti, ale současně byla dlouhá období a místa, kde bylo a je spravedlnosti o mnoho méně, než ji máme my.

Kristova výzva

„V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: ‚Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!‘ (J 7,37). Není tu žádné jiné rozlišení než to, že žízní. Žádné čekání nebo příprava nejsou ani naznačeny. Pití představuje přijetí, k němuž není zapotřebí žádná způsobilost. Hříšné rty se mohou dotknout proudu božské lásky; nemohou ho znečistit, ale samy budou očištěny. Ježíš je pramenem naděje. Milý čtenáři, slyš láskyplný hlas drahého Vykupitele, když volá ke každému z nás: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!“

Alexander Smellie

• Toto praví Panovník Hospodin: „Hle, já sám vyhledám své ovce a budu o ně pečovat.“ (Ez 34,11)

Prorok nahlédl do vzdálené budoucnosti a z dálky spatřil Kristův den.

1. Právě tak se dívám zpět a vidím svého svrchovaného Pána v betlémských jeslích. Vyprázdnil sám sebe; odložil všechnu svou slávu. Přišel na mou zem ne v nádheře svého božství, ale s hmatatelným a dojemným nárokem nemluvněte na kojení a výchovu. Vzal mou přirozenost v jejím nejslabším a nejbezmocnějším stavu a učinil ji svou vlastní přirozeností.