17. února

Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě. (Gn 3,8)

Vzpoura srdce okamžitě dopadá na člověka. Jeho vztah s Bohem je zničen hned v prvním okamžiku, ačkoliv to hned v prvním okamžiku ještě neprojevuje. Ale v tom druhém už ano! Had sliboval bohorovnost, strom sliboval vševědoucnost, ale realita přináší pouze tragickou hloupost. Tak je to ostatně s každým hříchem. Co člověk dělá? Chce se schovat před Bohem! Utíká se schovat za strom. Jako malé dítě, které si zakryje oči a myslí si, že není vidět. To nevypadá jako vševědoucnost. Ve skutečnosti hřích ohlupuje. Čím více je člověk propadlý hříchu, tím je hloupější. Čím je bezbožnější společnost, tím je primitivnější, i když může být technicky velmi vyspělá, morálně je však zvrácená, primitivní a hloupá. A jenom v Kristu může nalézt skutečnou moudrost.