17. února

… a mé srdce se radovalo ze všeho, za čím jsem se pachtil a to byl můj podíl ze všeho mého pachtění. (Kaz 2,10)

Radost srdce není malý výsledek lidského pachtění. Samozřejmě že to není uspokojení srdce, protože to nastává jen tehdy, když srdce spočine v Bohu skrze víru v Pána Ježíše Krista. Ale i tak může všechno to lidské lopotění a úmorná námaha přinášet člověku radost. Je to odraz původního záměru našeho Stvořitele, který dal člověku práci už v zahradě Edenu ještě před pádem. A i když je nyní práce pod prokletím hříchu a přináší člověku dřinu a pot a leckdy i marnost, stále je tady jako součást původního Božího plánu a dává člověku určitý smysl, uspokojení i radost. Bez smysluplné práce zde může být jen málo skutečné radosti. A bez Spasitele, který naší práci dává věčný rozměr, nemáme žádný podíl na trvalé radosti.