Důležité učení o vedoucích církve

Jsme v prvním listu Pavla Timoteovi, který patří k těm textům Písma, které se vedením církve zabývají nejvíce a nejpodrobněji. Ale není to ani zdaleka jediný text, který mluví o vedoucích v církvi. Ježíš často mluvil o vedoucích – ať už v tom smyslu, že káral špatné vedoucí mezi Židy – zákoníky a farizeje, nebo v tom smyslu, že vysvětloval svým učedníkům, jak má vedení vypadat mezi nimi, přičemž jim často dával sám sebe za příklad. Asi nejznámější oddíly najdeme v Janově evangeliu – v desáté kapitole Ježíš mluví o tom, že je dobrým pastýřem a vysvětluje, co to znamená:

• Dobrý pastýř položí svůj život za ovce. Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží. (J 10,11–13)

Dobrý pastýř neuteče od svých ovcí, nenechá je napospas vlkům, ale je ochoten nechat se sám trhat, protože mu na ovcích záleží. 

Ve třinácté kapitole potom Pán Ježíš ukazuje, co je to služba, když myje nohy svých učedníků. Byla to špinavá práce, která se obvykle svěřovala otrokům:

• Řekl jim: „Chápete, co jsem vám učinil? Nazýváte mě Mistrem a Pánem, a máte pravdu: Skutečně jsem. Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já. Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal. Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte.“ (J 13,12–17)

A v sedmnácté kapitole Janova evangelia vidíme Ježíše jako toho, kdo se přimlouvá za své učedníky, což je znovu velkým vzorem pro vedoucí v církvi. To jsou vedle mnoha dalších asi ta největší a nejznámější místa v evangeliích, kde Ježíš ukazuje, co to znamená starat se o Boží lid. Ale vedle nich máme rozsáhlé pasáže v knize Skutků (v 6., 15. a 20. kapitole), skoro v každém listě církvím je alespoň nějaká zmínka o vedoucích nebo o vedení. V listech Timoteovi a Titovi jsou oddíly věnované kvalifikaci a náplni práce starších církve, Jakub i Petr popisují další aspekty života a práce starších. Petr říká starším jako jejich spolustarší:

• Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, jak to Bůh žádá, ne z nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou, ne jako páni nad těmi, kdo jsou vám svěřeni, ale buďte jim příkladem. (1Pt 5,2–3)

Tady vidíme jednak motivaci k vedení – ne z donucení ani ze zištnosti, ale dobrovolně a s horlivou ochotou, a vidíme také způsob, jakým mají starší vést sbor – ne panovačně, autoritářsky, ale příkladem. Ten první způsob je jistě mnohem pohodlnější a jednodušší, zatímco ten druhý je velmi náročný a bolestivý – ale právě tak to Bůh žádá. Nebo list Židům třináctá kapitola, kde se také zmiňují vedoucí v církvi – že se jim máme podřizovat a že jim byla svěřena zodpovědnost za stádo a budou se před Bohem zodpovídat nejenom z toho, co dělali, ale také z toho, jak to dělali. 

V předchozích článcích jsme se zabývali částí prvního verše třetí kapitoly prvního listu Timoteovi (pěti slovy originálního textu). Mluvili jsme o tom, že povolání starších je vážné (SDG 59), vymezené (SDG 60) a vnitřní (SDG 61). V následujících článcích se zaměříme na zbývající tři slova, která jsou v prvním verši, přičemž jednoho z nich už jsme se minule dotkli. Ta slova jsou „dohlížení“ a „dobrá práce“.

• Věrohodné (je to) slovo: Jestliže se kdo po dohlížení vztahuje, po krásné práci touží. (1Tm 3,1 – vlastní překlad)

Musíme si udělat alespoň trochu jasno v tom, co je to ona zmiňovaná krásná práce. V našem textu vidíme, že minimálně v jednom aspektu souvisí s dohlížením. Ovšem půjdeme ještě dále a podíváme se na další slova v Písmu, která popisují starší, protože tato slova – stejně jako slovo dohlížitel, strážce, popisují úkol, náplň práce těch, kdo vedou Kristovu církev. 

Pro zdravý život církve je naprosto nezbytné, abychom rozuměli tomu, kdo jsou to starší a co je jejich úkolem. Je to v mnoha ohledech podobné rodině – pokud nebudeme rozumět tomu, jaký je rozdíl mezi otcem a matkou a jaký je rozdíl mezi rodiči a dětmi, potom nemohou fungovat vztahy mezi mužem a ženou, potom nikdy nebude dobře fungovat rodina a děti nebudou vyrůstat na dobrém místě. Když rodiče nerozumí roli rodičů, nemohou dětem vysvětlit rozdíl mezi rodiči a dětmi, nemohou je vychovávat ani je vést. Když děti nerozumí tomu, kdo jsou rodiče a kdo děti, nemohou zdravě růst, nemohou růst emocionálně ani v zodpovědnosti a nikdy nebudou schopné mít vlastní rodinu a dobře vychovávat své děti. 

S církví je to stejné. Kde křesťané nerozumí věcem, které se týkají vedení církve, nemohou růst zdravě, jednotliví křesťané nemohou růst v zodpovědnosti a zralosti, takové sbory nemohou připravovat nové dobré a zralé vedoucí a nemohou vznikat ani nové církve.