Zlo hříchu souzení a kritičnosti

Přivlastňování si Boží výsady

Soudit druhé je přivlastňování si výsady Boha, který je Soudcem celého světa. Je to usednutí na jeho soudnou stolici a převzetí jeho práce, jako byste řekli: „V této věci budu Bohem já.“ Pokud je ten, kdo si přisvojuje Kristovu funkci, aby se stal univerzálním vládcem a hlavou církve, nazýván antikristem, pak si dokážete představit, co dělá ten, kdo se (byť jen v jednom bodě) staví na místo Boha.

Uzurpace pravomoci pastora

Ti, kdo si neoprávněně přisvojují Boží právo soudit, si obvykle přisvojují i pravomoc soudce nebo pastora církve. Když například kritičtí křesťané odmítnou přijmout Památku Páně, protože se domnívají, že se jí účastní mnoho bezbožných lidí, nedělají nic jiného, než že si přivlastňují pravomoc pastorů. Těmto pastorům jsou svěřeny klíče k přijetí a vyloučení, a jsou tedy v tomto případě jmenovanými soudci.

Povinností jednotlivých členů je pouze nejprve v soukromí napomenout provinilce, poté před svědky, a pokud nečiní pokání, informovat o tom církev a pokorně připomenout pastýřům jejich povinnost, pokud ji zanedbávají. Poté, co tak učiní, splnili svou povinnost a nesmějí již sami exkomunikovat lidi, stejně jako nesmějí věšet zloděje, když to zanedbává soudce.

Nedostatek lásky

Kritičnost znamená absenci nebo úpadek lásky. Vede lidi k tomu, aby mysleli na zlo, usuzovali na nejhorší, zveličovali slabosti a přehlíželi nebo bagatelizovali jakékoli dobro v druhých. A tam, kde je nejméně lásky, je nejméně Boží milosti.

Nedostatek sebepoznání a pýcha

Kritičnost ukazuje velký nedostatek sebepoznání a takového zapojení srdce, jakým se zabývají nejupřímnější křesťané. Ukazuje také velký nedostatek křesťanské pokory, smyslu pro vlastní slabosti a špatnosti, a velkou převahu pýchy a domýšlivosti.

Kdybyste věděli, jak jste nevědomí, nebyli byste tak bezohlední ve svých soudech. Kdybyste věděli, jak jste špatní, nebyli byste tak horliví v odsuzování svých bližních. Takže se zde spojuje účinek velkého odcizení od sebe sama, pokrytectví a pýchy.

Zamysleli jste se někdy nad postojem Krista, když řekl těm, kteří obviňovali cizoložnou ženu (J 8,7): „Kdo z vás je bez hříchu, ať na ni první hodí kamenem“? Cizoložství bylo jistě ohavný zločin, ale Kristus věděl, že mluví k pokryteckým lidem, kteří se zabývali spíše souzením druhých než sebe samých.

A zamysleli jste se někdy nad jeho slovy proti ukvapeným kritikům (Mt 7,3–5): „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? … Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.“

Nespravedlnost a falešné odsuzování

Souzení je nespravedlivé, protože ti, kdo soudí, sami nechtějí být souzeni stejným způsobem. I když se nedopouštíte stejného prohřešku, nemáte snad jiné? Nečiníte tak, jak byste chtěli, aby se činilo vám.

Navíc kritici se obvykle dopouštějí falešného souzení – ukvapeně důvěřují tomu, co slyší, nečekají na vyjádření dotčených a neprošetřují příčinu. Obvykle odsuzují nevinné. Nazývají dobro zlem a světlo temnotou a berou spravedlivým spravedlnost, i když Bůh takové jednání proklel.

Dílo ďábla

Falešné obviňování je dílem ďábla, žalobce bratří (Zj 12,10). Křesťané by neměli nést jeho obraz ani konat jeho dílo.

V rozporu s úřadem Krista

Odsuzování je v rozporu s povahou a úřadem Ježíše Krista. On přišel, aby odpustil hříchy, zakryl slabosti svých služebníků, hodil je za sebe, do hlubin moře a pohřbil je ve svém hrobě. Ale náplní práce kritiků je vyhrabávat je a činit je viditelnějšími a většími, než ve skutečnosti jsou.

Příčina rozdělení

Odsuzování způsobuje nelaskavost a hříšné rozdělení. Když kritici považují své bratry za horší, než ve skutečnosti jsou, musí je pak hanět, nebo s nimi nemít společenství a vyhýbat se jim. Když si uzurpují pastýřskou práci v posuzování, začínají ji vykonávat hříšným rozdělováním.

Nakažlivost a příčina pohrom

Kritičnost je nakažlivý hřích, který snadno zachvátí mladší a pyšnější křesťany. Touto malou trhlinou pak proniká veškerá neláska, pomluvy, urážky, církevní rozkoly a sekty, a dokonce až příliš často i vzpoury a krvavé války.

Příčina pokušení

Kritičnost je pro ty, kteří jsou kritizováni, velkým pokušením. Mohou totiž buď pohrdat těmi, kdo je kritizují, nebo se od nich na druhé straně příliš distancovat. Mohou se také přizpůsobit omylům a hříšným náladám kritiků a zatížit své svědomí tím, že se kritikům podřídí.

Třetí kapitolka z publikace Richarda Baxtera Proti kritice a souzení.  Kapitoly brožury:

1. Souzení druhých

2. Pokyny pro překonání hříšné kritičnosti

3. Zlo hříchu a kritičnosti

4. Pokyny pro ty, kteří jsou neprávem kritizováni