19. února

19. února

Doba čtení: 1 minuta

… tvá svědectví budou nadále mým potěšením, jsou to moji rádci. (Ž 119,24)

Jen v Bohu se může ztišit lidská duše, jenom od něj může přijít skutečná blaženost.  Srdce Božího dítěte je usazené v Bohu, takže se může radovat (a nemůže jinak) z Božích svědectví a přikázání. Z Boží milosti to tak je navzdory všem možným těžkostem, komplikovaným okolnostem, i když se spolu smlouvají vládcové země nebo zlé jazyky tupí Boží dítě – stále je zde radost, která plyne z toho, co Bůh dělal a dělá. V tomto smyslu sahají Boží svědectví od věčnosti minulé do věčnosti budoucí, od toho, co Bůh činil před stvořením světa (vyvolení a celý plán Boží prozřetelnosti) až po to, co Bůh učiní ve věčnosti budoucí, kdy bude v plnosti přebývat uprostřed svého lidu a setře mu každou slzu z očí. 

Přidat komentář