24. prosince

Na pomoc mi podej svoji ruku, tvá ustanovení jsem si zvolil. (Ž 119,173)

Boží ruka představuje veškerou Boží moc. Je to moc, která stvořila tento svět. Je to moc, která všechno udržuje ve svém chodu, která drží každý elektron na jeho dráze a v jeho rychlosti, je to moc, která dává život a právě tak život ukončuje. Myslím, že většinou vůbec netušíme, o co žádáme, když prosíme Boha, aby nás posílil svou rukou, svou mocí. Kéž bychom jen trochu více věřili tomu, že Bůh je mocen, že Bůh může a že chce, že jedná v zájmu svých dětí – nikoliv podle jejich rozmarů, ale pro jejich prospěch a užitek, k jejich růstu a budování, k jejich spáse a posvěcení. Svou moc v plnosti prokázal na svém Synu, když ho vzkřísil z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích.