Protivník mladšího muže (Tt 2,8)

• … aby protivník byl zahanben a nemohl o nás povědět nic špatného. (Tt 2,8)

Mladí muži v církvi mají růst ke zralosti a ve zbožnosti, což znamená, že budou žít ukázněně a rozvážně a stanou vzorem pro další. Jejich život bude životem ve zbožnosti, takže jim nebude co vytknout a každý protivník, který by se chtěl vysmívat církvi nebo se proti ní stavět, bude nakonec zahanben. Náš text uvádí důvod, proč mají mladší muži žít zbožně, proč mají růst ve zralosti v Kristu, proč mají poznávat Pána a držet se zdravého učení. Hlavním důvodem jsou protivníci, kteří se staví proti Bohu a jeho lidu.

Zahanbený protivník

Boží lid měl, má a až do příchodu Pána bude mít odpůrce. Apoštol Pavel dobře věděl, o čem mluví – býval kdysi jedním z nich. Když psal Titovi o starších, říkal, že starší musí být pevný ve slovech pravé nauky, aby byl schopen usvědčovat odpůrce (Tt 1,9). A hned v dalším verši říká:

• Je mnoho těch, kteří se nepodřizují, vedou prázdné řeči a svádějí lidi: jsou to hlavně ti, kteří lpí na obřízce. (Tt 1,10)

Ve v. 14 potom mluví o lidech, kteří učí lidské nauky a vedou druhé k tomu, aby se odvraceli od pravdy (Tt 1,14). To jsou protivníci, kteří usilují o zničení církve. Písmo o nich mluví stále znovu:

• Vloudili se totiž mezi vás někteří bezbožní lidé, zapsaní už dávno k odsouzení, kteří zaměňují milost našeho Boha v nezřízenost a zapírají jediného vládce a našeho Pána Ježíše Krista. (Ju 4)

Titus měl s takovými lidmi své zkušenosti. Na začátku jeho křesťanského života, když doprovázel Pavla do Jeruzaléma, ho nutili, aby se dal obřezat.

• … jak chtěli ti, kteří předstírali, že jsou bratří, a pokoutně se mezi nás vetřeli s úmyslem slídit po naší svobodě, kterou máme v Kristu, aby nás uvedli do otroctví zákona. (Ga 2,4)

Je to stále stejná písnička, stejné převracení Božího slova, zaměňování milosti za nezřízenost. Mohli bychom jít list po listu a jenom v několika málo z nich bychom nenašli žádnou zmínku o takových lidech. Petr o nich napsal:

• V Božím lidu bývali ovšem i lživí proroci; tak i mezi vámi budou lživí učitelé, kteří budou záludně zavádět zhoubné nauky … A mnozí budou následovat jejich nezřízenost a cesta pravdy bude kvůli nim v opovržení. (2Pt 2,1-2)

Tvé učení ať je nezkažené, aby cesta pravdy nebyla v opovržení. Buď příkladem svatého života, aby protivník byl zahanben. Znovu se zde vrací důraz na zbožný život, který bude hlasitým kázáním. Petr napsal křesťankám, že se mají podřizovat svým mužům – i těm, kteří se vzpírají Božímu slovu, protože je mohou beze slov získat svým jednáním:

• … když uvidí váš čistý život v bázni Boží. (1Pt 3,2)

Každý protivník bude zahanben, protože nebude moci najít nic, co by mohl použít proti nám. Právě tak to bylo s naším Pánem, moji milí. Když ho zatkli, nemohli najít nic, kvůli čemu by ho mohli obžalovat. Ani v jeho učení ani v jeho životě nebylo vůbec nic, co by bylo možné použít proti němu. Dokonce i svědectví křivých svědků se rozcházela. A nebylo to nic jiného než pravda, co dovedlo veleradu k zuřivosti a tomu, že chtěli Pána okamžitě zabít – když Ježíš kladně odpověděl na otázku, zda je Mesiáš, syn Boha živého. Proto i náš život musí skrz naskrz pronikat pravda – pravda Božího slova, pravda zdravého učení, pravda zbožného života. To povede k oslavení církve v tomto světě.

Oslavená církev

Všimněte si toho, co Pavel napsal Titovi. Když ty, Tite, budeš žít zbožně, protivník bude zahanben a nebude moci povědět nic špatného – o kom? O Titovi? Ne! O nás! O křesťanech, o Kristově církvi! To je moc svatého života mladších mužů.

Když se mladší ženy odmítají podřídit učení Božího slova, nechtějí být rozumné, cudné, starat se o domácnost a poslouchat své muže, je Boží slovo zneváženo (Tt 2,5). Takové jednání vede k tomu, že lidé pohrnou Božím slovem. Když se mladší muži odmítnou ukáznit, když nechtějí slyšet napomínání, podřídit se a žít rozvážně, když nechtějí žít příkladným životem a stavět na zdravém základě Božího slova, není zneváženo jenom Boží slovo, ale je znevážena církev. Ti, kdo chtějí škodit církvi, získávají dobrou munici, pro svou kanonádu, mladí muži jim dávají do ruky hůl, kterou mohou tlouct.

Když apoštol Pavel kázal Boží slovo v Tesalonice, tamní Židé, protivníci církve, si najali ničemné a zlé lidi z ulice, aby po celém městě rozhlásili, že křesťané jsou vzbouřenci, převracejí společenský řád a odmítají vládu císaře. To všechno byly lži, přesto kvůli nim musel Pavel a jeho společníci opustit Tesaloniku. Ale představení města se uklidnili, když předstoupil Jáson, který se zaručil za Pavla, zaplatil záruku a slíbil, že Pavel opustí město. Jáson byl dobrým příkladem, který zahanbil protivníky a sebral jim vítr z plachet, takže nemohli o křesťanech povědět nic špatného. Protivníci církve si nakonec vždycky najdou něco dalšího, co budou moci použít a vytáhnout, ale my bychom nikdy neměli být těmi, kdo jim dají do rukou nějaký takový nástroj.

Je to důvod, proč potřebujeme spoléhat na milost, která nás vychovává k tomu, abychom žili rozvážně a zbožně, abychom se upínali ke Kristu. I to je dílo Boží milosti – té aktivní, která v nás působí a vychovává nás, abychom:

• … a očekávali blažené splnění naděje a příchod slávy velikého Boha a našeho Spasitele Ježíše Krista. (Tt 2,13)

Proto hledíme vzhůru, kde Kristus sedí po pravici Boží. Proto voláme k němu: „Pane, přijď!“ Jenom s ním jsme schopni žít zbožným životem, jenom v jeho síle můžeme být vzorem svatého života, jenom z jeho moci jsme schopni vytrvat ve zdravém učení a ve všem dorůstat do podoby Ježíše Krista.

Milí přátelé, život, o kterém jsme dneska mluvili, je život, jaký není možné žít z lidských sil. To je křesťanský život, a takový život nemůžete žít sami. Takový život může žít jenom Kristus. Jenom když on bude ve vás a vy v něm, můžete žít zbožně – mladí muži, mladé ženy, starší muži i starší ženy. Jenom když zemřete sami sobě a vyznáte: „Nežiju už já, ale žije ve mně Kristus.“ – Jenom tehdy budete schopní žít tak, aby Bůh byl oslaven.

• A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. (Ga 2,20)