Systematická teologie bývá někdy křesťany zavrhována jako něco, co nemá svůj původ přímo v textu Božího slova, ale staví to na lidských předpokladech a domněnkách. Pravdou je, že každý křesťan má nějakou systematickou teologii. Každý křesťan bere pravdy Božího slova a snaží se je nějakým způsobem harmonizovat, tedy dát je do souladu, uspořádat je, srovnat si, co je důležité, co je méně důležité a co je nedůležité. Je to něco. co děláme naprosto přirozeně a nemusíme o tom vůbec nijak přemýšlet. Na druhé straně bychom o tom ale přemýšlet měli.

Tento Žalm je písní vděčného srdce, přemoženého při pohledu na mnohá a podivuhodná Boží dobrodiní. Můžeme ho nazvat „Vděčnou přehlídkou“. Tento název si zaslouží, abychom mu věnovali pozornost. David, ač je nyní králem, přece nazývá sebe „služebníkem Hospodinovým“. Nezmiňuje se tu o svém království. Z toho usuzujeme, že si pokládal za větší čest být služebníkem Hospodina než králem pokolení Juda.

Chceme-li věcem správně rozumět, nesmíme začínat u člověka, ale u Boha, protože Bůh je počátek všech věcí. Začít člověkem je bláznovství, protože člověk je jen stvoření – výtvor Stvořitele. Musíme udělat krok zpátky a začít tam, kde začíná Bible, u Boha!

List Jakubův vyvolává kontroverze po celou dobu existence církve. Již na počátku existence církve se vedla debata o tom, zda tato epištola je či není součástí kánonu Božího slova. Nicméně hlavním důvodem váhání starověké církve nebyl obsah, ale otázka, kdo byl Jakub, který tuto epištolu napsal. Nicméně nakonec došlo k všeobecnému souhlasu a rozpoznání toho, že Jakubova epištola je součástí vdechnutého Božího slova. 

Jan Karafiát

Přišel jsem na tento svět k soudu. K jakému soudu? Aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí (J 9,39). Divný to soud, viď? Kam se dívají ti, kteří nevidí? Na sebe a do sebe. A kam se dívají ti, kteří vidí? Také na sebe a do sebe. Ale ti jedni tam něco nevidí, co ti druzí tam vidí? Co je to? Toto: moudrost, spravedlnost, očistění před Bohem, smíření s Bohem, pokoj ve svědomí, přístup k Bohu, posvěcení, vykoupení, naděje, spasení, slovem všecky poklady, které člověk potřebuje v tomto i v budoucím životě.

Blažený život se od běžného křesťanství liší jako léto od zimy nebo jako bohatství hojné úrody zlatého podzimu od těžkého probuzení studeného pozdního jara. Takový plný život vedl snad Káleb v městě Hebronu nebo apoštol Jan v době, kdy psal epištoly. Takový život můžeme plným právem nazývat blaženým životem.