Sérum proti lživým učením (Žd 13,7–14)
Steven Cole
Abychom se nedali strhnout lživými učeními, musíme napodobovat víru našich zbožných vedoucích a pevně se držet ústředního postavení Ježíše Krista, jeho zástupné smrti a zaslíbení nebe.
A farao o něm vydal svým lidem příkaz. Vyhostili jej i jeho ženu se vším, co měl. (Gn 12,20)
Abraham utekl před hladem mezi hříšníky, aby si mezi nimi nasytil břicho. Nyní je sice s plným žaludkem, ale také s kopcem ostudy vyhoštěn z Egypta. Zapřel svou ženu, aby nasytil sám sebe. Pán Ježíš nikdy nezapře svou nevěstu, církev. Vždycky se k ní přizná. Někdy to bude znamenat, že se přizná v tomto světě, jindy se přizná na věčnosti, když nechá svou církev ve světě trpět a snášet protivenství a pronásledování. Ale nikdy svou církev neprodá jinému, nikdy neustanoví nějakou jinou hlavu a s každým, kdo by si chtěl jeho církev přivlastnit, bude jednat jako žárlivě milující ženich. Ježíš miluje svou církev, vždycky se o ni postará, nikdy ji nepovede k polovičatosti, pokrytectví nebo lži.
Abychom se nedali strhnout lživými učeními, musíme napodobovat víru našich zbožných vedoucích a pevně se držet ústředního postavení Ježíše Krista, jeho zástupné smrti a zaslíbení nebe.
Máme před sebou text, který svým obsahem navazuje na sérii příkazů z první části druhé kapitoly. Tam jsme viděli různé skupiny lidí a způsob, jak mají oslavovat Boha ve svých životech. Na konci druhé kapitoly jsme potom viděli shrnutí všech důvodů, proč mají jednat právě takto. Aby Boží slovo nebylo zneváženo (Tt 2,5), aby o nás protivník nemohl povědět nic špatného (Tt 2,8), abychom ve všem dělali čest učení našeho Spasitele Boha (Tt 2,9). Jsme reprezentanty samotného Krista.
A my nechme, milí přátelé v Kristu, stranou i dceru i matku i tu její zvláštní potřebu a myslete jeden každý na tu svou potřebu. A když my se svými potřebami přijdeme k Pánu Ježíši, podle našeho textu jaké máme vyhlídky? Velmi skvělé ne! Tu se nejeví veliká ochota k pomoci! A tu bych rád ukázal, že jsme na omylu a že to vázne někde jinde. Předkládám čtvero věcí.
Jednou se Ježíš na nějakém skrytém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: „Pane, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan.“ (Lk 11,1)
Prohlásit svévolníka za spravedlivého a spravedlivého za svévolníka, to obojí je Hospodinu ohavností. (Př 17,15)
Starý zákon velice tvrdě odsuzuje nespravedlnost soudních procesů, které dávají zelenou hříchu a bezpráví a potlačují právo a spravedlnost. Bůh se staví proti zvůli mocných, proti zneužívání moci a proti aroganci těch, kdo vládnou a rozhodují. Z našeho verše vidíme, že Bůh nenávidí schvalování hříchu stejně jako odsuzování ctností. Náš svět je plný obojího a žel, toto jednání najdeme také v církvi.
„Krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu“ (1J 1,7). Ne jenom od hříchu, ale „od každého hříchu“. Čtenáři, nedokážu ti předat nesmírnou lahodnost těchto slov, ale modlím za to, aby ti to Bůh Duch svatý dal okusit. Nesčetné jsou naše hříchy proti Bohu. Ale ať už jich máme na účtu více nebo méně, je jeden způsob, jak tento účet splatit. Krev Ježíše Krista je požehnanou a božskou platbou za zapření Petrovo stejně jako za nedostatky milujícího Jana. Naše provinění jsou pryč, všechna, a všechna jsou pryč jednou provždy. Požehnaná plnost!