Zjevení Boží spravedlnosti

Žijeme ve světě, kde nevládne spravedlnost. A nikdy to ani nebylo jinak. Vždyť Boží slovo říká, že svět leží ve zlém (1J 5,19). Když se podíváme do historie, vidíme, že byla období a místa, kde bychom mohli nalézt trochu více spravedlnosti, ale současně byla dlouhá období a místa, kde bylo a je spravedlnosti o mnoho méně, než ji máme my.

Jako křesťané se máme zasazovat za spravedlnost a právo. Skuteční křesťané se vždy staví proti každému bezpráví, proti nespravedlnosti, proti útlaku nebo násilí. Máme prosazovat právo a pokoj a také spravedlnost, pokud je to jen trochu možné. Ale Boží slovo nás nikde nevolá k tomu, abychom kvůli tomu vytvářeli nějaké církevní agendy nebo lobbistické skupiny. Jako jednotliví křesťané se máme angažovat ve společnosti sociálně i politicky, ale jako Kristova církev musíme být odděleni od tohoto světa. Jako jednotliví křesťané, v jejichž životě se zjevila moc Boží spravedlnosti, tedy moc evangelia (Ř 1,16–17), máme pečovat o vdovy a sirotky, o chudé a utlačované, zastávat se slabých a pomáhat bezmocným – to je pravá a čistá zbožnost (Jk 1,27). A to může znamenat také sociální i politickou angažovanost.

Ale jako církev jsme tělem Pána Ježíše Krista, jsme prostorem, kde se v tomto světě zjevuje Boží království, Kristova zjevná vláda, a naším úkolem je oslavit Boha skrze kázání jeho Slova a činěním učedníků. Kdykoliv v historii viditelná církev podlehla pokušení, že by mohla prosazovat Boží spravedlnost lidskými prostředky, docházelo k velice špatným a hříšným věcem. Mohli bychom tady jmenovat například křižácké války, různá pronásledování, upalování čarodějnic, kolonialismus nebo novodobé otroctví. Můžeme to vidět například na historii staré jednoty bratrské, která dokud sloužila lidem a kázala evangelium, tak jí – i přes mnohá pronásledování – Bůh žehnal. Jakmile se chtěla chopit spravedlnosti světskými prostředky, tak skončila. Podobně na tom bylo např. metodistické hnutí v Anglii v 18. století a v historii bychom našli celou řadu podobných příkladů.

Proto Pavel píše, že se nestydí za evangelium:

• Je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: ‚Spravedlivý z víry bude živ.‘ (Ř 1,16–17)

Boží spravedlnost se zjevuje v evangeliu. Toužíte po spravedlnosti? Věřím, že ano. Jsem přesvědčen, že každý člověk alespoň někdy touží po tom, aby se ve světě kolem nás děla skutečná spravedlnost. A není to nemožné! Stačí jenom málo: kázat evangelium, které zjevuje Boží spravedlnost. Skutečně můžeme uvádět do světa spravedlnost Boží a to tím, že budeme zvěstovat dobrou zprávu, kterou nám Bůh dal. Zprávu o spasení z milosti skrze kříž Pána Ježíše Krista. To je Boží spravedlnost. Je to skoro absurdní, ale Boží spravedlnost není založená na skutcích, ale na víře a na milosti. Podívejte se, jak Bůh sám popisuje svou spravedlnost:

• Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem. (1Pt 3,18)

• Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti. (2K 5,21)

To je zpráva evangelia. V Kristu je nám darována naprosto dokonalá spravedlnost. Stačí přijít k němu a složit v něj svou důvěru. Je to skutečně Boží spravedlnost. Žádný člověk by nikdy nic podobného nevymyslel. Vždyť my lidé tak často reptáme na Boží spravedlnost. Chceme, aby si Bůh nějak všiml nespravedlnosti, která se kolem nás děje, chceme, aby zasáhl – většinou ovšem v náš prospěch. Chceme vysvětlit Pánu, jak je to nespravedlivé, jak se ke mně chovají na úřadech nebo v práci, jak je to nespravedlivé v rodině nebo v manželství, říkáme – tohle nebo tamto je tak nespravedlivé – Bože, podívej se na to! A většinou jenom málo rozumíme tomu, že ta největší nespravedlnost, která se kdy stala, byla, když spravedlivý a svatý Boží Syn na sebe dobrovolně vzal naše hříchy, aby všechen Boží hněv, který se zjevuje právě kvůli hříchu, byl vylit na něj a nikoliv na nás. To je nespravedlivé! Přesto právě takto bylo Boží spravedlnosti učiněno zadost. Proto nás teď Bůh volá k tomu, abychom se odvrátili od hříchu a věřili v dokonané dílo Jeho Syna.

To je způsob, jak se může nakonec – alespoň částečně – zjevit Boží spravedlnost také v tomto světě. Veškerá spravedlnost v tomto světě začíná u spravedlnosti jednotlivce, které je možné dosáhnout jenom změnou srdce. Nemůžeme se divit, že se naše společnost rozkládá, že už třetím rokem vládne stále větší zvůle a bezpráví, které se neprojevují jenom mezi lidmi, ale jdou přímo od těch, kteří mají dohlížet na spravedlnost a právo v zemi, tedy od parlamentu a vlády, od soudů i od výkonné moci, tedy policie. Ne že by tu předtím nic takového nebylo, ale nebylo to tak zjevné a v takové míře. Zastavit se to může jenom tam, kde je srdce proměněné Boží mocí a naplněné Kristovou spravedlností. Jinými slovy problém není ani v politice, ani v sociálním systému nebo ve vzdělávacím, problémem je hřích lidského srdce, který pokřivuje lidské životy, jednání i smýšlení. Krize není ekonomická ani bezpečnostní nebo politická, krize je morální. Kéž by se v tuto chvíli naplnilo Boží slovo, které říká, že:

• Kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost, aby tak jako vládl hřích a přinášel smrt, vládla ospravedlněním milost a přinášela věčný život skrze Ježíše Krista, našeho Pána. (Ř 5,20–21)

V tomto čísle časopisu najdete texty, které vám mohou pomoci hlouběji zakotvit ve zvěsti evangelia, lépe poznat Pána Ježíše Krista, a každý den ho následovat. Kdo je pevně zakotven v evangeliu o Boží milosti, může pevně stát uprostřed všech vírů okolního dění, protože jeho nohy jsou připoutány ke skále, kterou je Kristus. Může také směle šířit zvěst o Božím království, které už je zjevené mezi těmi, kdo milují Pána a jehož plnost s dychtivostí očekáváme.