Než jsem dal studiu strojírenství definitivně vale, zažil jsem na technice jednoho profesora fyziky, který nám často vysvětloval svou metodu výuky. „Třído,“ říkával, „napřed vám řeknu, co se vám chystám říct. Potom vám to řeknu. Pak vám řeknu, co jsem vám řekl. A nakonec to zopakuju.“ Věděl, že jedním z nejdůležitějších klíčů k učení je opakování.
Jaké jsou Bohem ustanovené prostředky, které nám pomohou růst do Kristovy podoby? Je zde něco, co můžeme použít jako nástroj, který nás dovede ke zralosti? Moji milí, je to velmi jednoduché:
Ty však mluv, co odpovídá zdravému učení. (Tt 2,1)
„Opovržený a lidmi zavržený“ (Izajáš 53,3 ČSP)
je první částí předpovědí o Mesiáši. Bůh značně předem oznámil, jaké zacházení se dostane Jeho Synu, až na sebe vezme lidské tělo. Izajášovo proroctví měli Židé v rukou již 700 let před narozením Ježíše v Betlémě. Je to však tak přesný popis toho, co Ho potkalo, že to zrovna tak mohl napsat jeden z apoštolů. Zde máme jeden z nevyvratitelných důkazů inspirovanosti Písem shůry, neboť jen Ten, kdo od začátku věděl, jaký bude konec, mohl tyto dějiny zapsat v předstihu.
3: „Když seděl na Olivové hoře a byli sami, přistoupili k němu učedníci a řekli: ‚Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku!‘“
Jestli jsou jeho temné noci tak jasné jako dny světa, jaké budou potom jeho dny? Je-li dokonce jeho hvězda nádhernější než slunce, jaké musí být potom jeho sluneční světlo? Pokud může chválit Pána v ohni, jak ho potom bude vyvyšovat před věčným trůnem! Je-li pro něj nynější zlo dobrodiním, jaká bude potom Boží přetékající dobrota? Ach, požehnané „potom“! Kdo by nebyl křesťanem? Kdo by nyní nechtěl nést kříž kvůli koruně, která přijde později? Ale zde je práce pro trpělivost, protože ono „potom“ není pro dnešek, triumf není pro přítomnost, ale pro „potom“.
„Krásná jsi, lásko má, jako město Tirsa, jak Jeruzalém nádherná. Respekt budíš jak ozbrojená armáda.“ Píseň Šalomounova 6, 4 (ČSP)
Dobrý den a pokoj vám. Budeme dnes pokračovat v našem výkladu knihy Genesis a dostáváme se k jedné z nejtragičtějších kapitol. Už jsme viděli, že kniha Genesis obsahuje některá velice drsná vyprávění a další velmi tragická – zvláště taková, kde se v plné síle ukazuje hrůza lidského hříchu. Genesis 19 v sobě spojuje jak hrůzu Božího soudu, tak tragédii lidského hříchu. Sodoma se stala pořekadlem, které ukazuje na hrůzu a odpornost hříchu. Stala se synonymem zvrácenosti a varovným zdviženým prstem, vážným varováním před Božím soudem a trestem.
Někteří členové židovské církve, které autor Listu Židům píše, možná měli nevěřící židovské přátele, kteří se jim vysmívali kvůli tomu, že věří v ukřižovaného Mesiáše. Autor ale zdůrazňuje, že celý židovský bohoslužebný systém stál na krvavých obětech a že Bůh tento systém ustanovil jako předobraz jedné jediné, naprosto dostatečné oběti Ježíše Krista. Vrátit se ke starému systému by znamenalo vrátit se k systému, který nikdy neočistí jejich svědomí, a opovrhnout věčné vykoupení, které Bůh poskytl v Ježíši Kristu (9,12-14). V našem dnešním textu dovádí do důsledků následující myšlenku: Pramenem odpuštění hříchů je pouze Kristova prolitá krev.
Jak vypadá zralost? Jak si máme představit člověka, který je duchovně vyzrálý? Člověka, který je dospělý, zralý v Kristu? Boží slovo nám tady ukazuje, že ve zdravé církvi, budou starší lidé, kteří budou vzorem křesťanského života pro ostatní. V našem textu máme osm vlastností, které rychle projdeme – tyto vlastnosti se týkají jak mužů, tak i žen a jsou to vlastnosti, které nám říkají, jak vypadá duchovní zralost křesťana. Většinu – ne-li všechny tyto vlastnosti najdeme v charakteristice vedoucích v církvi.
Toto je jedna z Božích dokonalých vlastností, nad níž uvažujeme jen zřídka. Je to jedna z dokonalých vlastností Stvořitele, která ho odlišuje od všeho Jeho stvoření. Bůh je stále stejný – nepodléhá žádné změně svého bytí, svých vlastností nebo rozhodnutí. Proto je Bůh přirovnáván ke skále (Dt 32,4), která zůstává nepohnutelná, i když celý oceán kolem ní je v neustálém pohybu. Ačkoliv tedy celé stvoření podléhá změně, Bůh je neměnný. Bůh nemůže poznat změnu, protože nemá žádný počátek ani konec.
Existují morální a duchovní parazité, kteří škrtí, zabíjejí, zraňují nebo zpomalují růst duchovního života!
Parazit lenosti brání milosti bdělosti – jako tomu bylo u pěti panen (Mt 25,5).
Parazit světskosti zabíjí milost oddanosti – stejně jako v případě Démase (2Tm 4,10).
Parazit pýchy pustoší milost pokory – jak tomu bylo u ďábla (1Tm 3,6).
Představte si jezero, z něhož vytéká dvacet nebo třicet říček. Není tu jedna mohutná řeka, ale je tu řada potůčků, které jsou v létě vyschlé a v zimě zamrzlé. Žádný z nich nemůže být sám o sobě využit k velkému dílu, protože v něm není tolik vody, jako kdyby z jezera vytékala jediná velká řeka. Úplně stejné je to se srdcem člověka – má v sobě jen tolik života, aby se člověk mohl naplno zaměřit pouze na jediný cíl. Nemůžete milovat Krista poloviční láskou a druhou polovinu věnovat světu.
