Pýcha je největším ničitelem pokoje duše a lahodného společenství s Kristem. Pýchu je možné vyrvat i s kořeny jen s největšími obtížemi. Pýcha je nejskrytější, nejtajnější a nejklamavější ze všech žádostí! Pýcha je skrytý a nenápadný hřích, a objevuje se v mnoha netušených a neodhalitelných podobách.
Je obrovský rozdíl mezi kázáním evangelia a kázáním o evangeliu. Je možné kázat o evangeliu a mluvit o něm, aniž bychom ho kdy vysvětlili. To je naprosto zbytečné, a ve skutečnosti to může být velmi nebezpečné. Může se to dokonce týkat nás osobně, že budeme o těchto věcech vědět, ale ve skutečnosti je nebudeme znát. Jak je to důležité, si můžeme uvědomit, když pochopíme, co je předmětem a cílem veškeré teologie – znát Boha! Osobu! Ne seznam abstraktních pravidel, ne množství filozofických předpokladů, ale Boha! Osobu! Znát jeho samotného. Jediného pravého Boha a toho, kterého poslal, Ježíše Krista!
Tato část našeho rozboru se bude zabývat právě některými z těchto biblických míst a teologických oblastí, především však Finneyho pohledem na vykoupení a usmíření, čímž se dostaneme do samého jádra Finneyho dalších herezí.
Přes všechny své pády Abraham vždy znovu povstal ve víře a dále následoval svého Boha a Bůh se k němu znovu přiznal a znovu ho zahrnul svým požehnáním.
Od té doby, co první dvojice lidí v dějinách upadla do hříchu, je pro každého člověka tou nejdůležitější otázkou, na kterou potřebuje najít odpověď, otázka: „Jak mohu já, jakožto hříšník, obstát před Bohem?“ Bůh stanovil jako trest za náš hřích tělesnou a duchovní smrt.
Titus nebyl úplně nejmladší, ale o to více měl být vzorem pro mladší muže. V čem měl být vzorem? V tom, jak dobře vypadat nebo v tom, jak si užívat života? Měl být atraktivní pro mladší muže tím, že bude dělat nějaké bláznivé věci, nechá si narůst dlouhé dredy, udělat piercing nebo tetování po celém těle?
„Mé úmysly nejsou úmysly vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův“ (Iz 55,8).
Mnohými z nás otřese, odpadne-li církevní vůdce. Naposledy šlo o Joshuu Harrise (pozn. red.: Joshua Harris na konci července veřejně oznámil, že se rozvedl a že už není křesťanem). Uznávaná kniha Paula Trippa „Dangerous Calling“ (Nebezpečné povolání) varuje pastory a studenty seminářů před dvojím životem, který může vést k duchovnímu ztroskotání. Avšak tři z pěti mužů, jejichž doporučení se objevuje na zadní straně obalu knihy, ve své službě v průběhu několika posledních let selhali.
Kánon je uzavřený, ke zjevení už není co dodat. Bůh nedává nové zjevení, ale oprašuje to staré. Když na něj zapomeneme a zastrčíme ho na zaprášenou půdu svých vzpomínek, přinese ho zpátky, opráší ho a vyčistí ho jako starý obraz, ale nemaluje ten obraz znovu.
V mnoha případech je dnes docela snadné shrnout, v jaké pozici se nachází ten který teolog podle různých teologických kategorií vycházejících z dnešní doby či z historie. Tento člověk je arminián. Tamten je zase kalvinista. A mohli bychom pokračovat dál. Není však vůbec jednoduché učinit shrnující úsudek, který by do nějaké kategorie zařadil Charlese G. Finneye. V některých oblastech bychom ho mohli nazvat pelagiánem. V jiných zase arminiánem. Mohli bychom ho označit za člověka, který zastával hledisko vládnoucího a morálního vlivu Kristova usmíření.
Oddací list vám zaručí, že manželství bude dobře fungovat asi tolik, jako vám rybářský lístek nebo lovecké povolení zajistí úlovek. Obojí vám pouze dává zákonnou možnost, pokusit se o to.
Pro každého věřícího je zásadně důležité chápat podstatu vytrvalé víry. Jak jsme viděli minulý týden, existuje jistý druh víry, která ve zkouškách a v pokušení nevydrží. Zrno padlé na kamenitou půdu rychle vyrašilo, ale také rychle uschlo a zahynulo, když přišly zkoušky. Zrno, které zapadlo do trní, možná vydrželo o něco déle, ale nakonec je zadusila pokušení způsobená starostmi, majetkem a potěšeními tohoto života. Ani jedno z nich nedospělo k tomu, aby vydalo úrodu. Trvalou úrodu neslo pouze zrno zaseté do dobré země (Lk 8,11-15).
