11. ledna

Všechny řeky spějí do moře, a moře se nepřeplní; do místa, z něhož vytékají, se zase vracejí k novému koloběhu. (Kaz 1,7)

Zdá se, že k tomu, aby člověk pochopil některé přírodní jevy, nepotřebuje velké znalosti fyziky ani komplikované počítačové modely, ale stačí mu obyčejná pozorovací schopnost a zdravý rozum. Šalomoun pozoruje vody na zemi a vody na nebi a všímá si jejich nepřetržitého koloběhu. Je v něm také jistá stabilita, nepohnutelnost, ale i únava a neklid.  Podobně jako vody všech řek nemohou přeplnit moře, ani střídání lidských pokolení nemůže uspokojit přirozenost člověka, naplnit lidské touhy, obohatit nitro o plnost věčnosti. To lze nalézt jen u Boha. Jenom skrze víru v Pána Ježíše Krista může začít naplňovat své nitro bezbřehým oceánem Boží lásky, moudrosti, radosti i odpočinutí. „Jen v Bohu se ztiší duše má, od něho mi vzejde spása“ (Ž 62,2).