12. ledna

Všechny věci jsou tak únavné, že se to ani nedá vypovědět. (Kaz 1,8)

Neustálé opakování téhož je jasným odrazem lidského pachtění. Slunce vyjde každý den na svém místě a spěchá k západu, vody mizí v hlubinách moří a zase vracejí zpátky k pramenům potoků a řek, lidé přicházejí a odcházejí. To všechno je tak monotónní, jednotvárné, únavné. A i když se to všechno neustále mění, nepřináší toto opakování skutečnou změnu. Pouze příchod Božího syna na svět v těle, jako má hříšný člověk je takovou změnou, která mění úplně všechno. Sám Bůh sestoupil ze své slávy a vstoupil do světa hříšných lidí. Únavná šedivost jednotvárnosti byla prosvícena mnohotvarým světlem nekonečné moudrosti. Ježíš Kristus přišel na svět, aby se stal spasitelem lidí a přinesl odpočinutí od veškeré únavy a jednotvárnosti spojené s hříchem.