16. ledna

I řekl Bůh: „Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let. (Gn 1,14)

Čtvrtého dne Bůh stvořil nebeská světla. Nebyla stvořena proto, aby byla zdrojem světla – to bylo stvořeno již předtím (prvního dne). Druhého dne stvoření Bůh stvořil veškerou zeleň na zemi, která potřebuje světlo ke svému životu. Nebeská světla oddělují den a noc, cyklus, který tu byl už od počátku stvoření, ale nyní byl jasně vymezen. Jsou tu i na znamení časů, k určování časů, dnů a let. Věčný Bůh si dává záležet  na tom, aby se počítal čas v řádu let, dnů a časů. A nebeská světla jsou toho měřítkem. Jakkoliv se to lidé snaží změnit, poledne bude vždycky tehdy, když je slunce na vrcholu své dráhy – to je Boží čas.