V něm žijeme, pohybujeme se, jsme

• „Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme“, jak to říkají i někteří z vašich básníků: „Vždyť jsme jeho děti.“ (Sk 17,28)

A když to, milí přátelé v Kristu, slyší učený světský člověk, tak mi řekne, že je to čirý panteismus, co tu kážu. Nemyslete si, že mne odstrašíte cizími slovy. Jestli to zde je panteismus, pak jen, aby ho bylo víc! Dřevo není Pán Bůh, ale že dřevo povídá o Pánu Bohu, to máte pravdu. A mně nejde o dřevo ani o cedry, a mně nejde o kámen, ani o ten, ve kterém je zlato, ale vy jste lidé, a vy jste na to, aby Pán Bůh ve vás přebýval. Otevřete si, prosím, 2. Petrův 1,4: „Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti.“ Tu to máte: „Abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti.“ A podívejte se do Ef 3,17: „Aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích.“ Chcete-li to nazývat panteismem, dobře, já na to přistoupím, ale nenazývám to tak. Pán Ježíš nám praví: „Zůstaňte ve mně“, a jestli to pochopíte, tak se nebudete starat o to, jak to druzí nazývají.

Co povídá náš text: „‚Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme‘, jak to říkají i někteří z vašich básníků: ‚Vždyť jsme jeho děti.‘“ Na to všechno dojde, ale tou Boží zřízenou cestou.

Rád bych předkládal čtvero věcí, které mne těší, a které by se hodily i vám, kdyby se vás Pán Bůh dotkl svým Duchem.

To první mi zní tak:

I. Bůh je

Tu jest Pán Bůh — o tom není pochyby — a tu jsem já. A jestli to cítím nebo necítím, Pán Bůh tu jest. Kdybych toho mohl dosáhnout, abych měl k Pánu ten pravý poměr, jaký mám mít! Že věříte, že je Bůh, to není nic zvláštního, nic extra. To jste na omylu, když si myslíte, že se člověk narodí s nevěrou! Narodili jsme se jako tělo z těla, a nemůžeme za to, ale nepřinášíme s sebou nevěru. Pán Bůh nám všem dal zdravý rozum, a zdravý rozum každému říká: „To není možné, abych se tu ocitl náhodou, to není možné, aby se tu tento důmyslný vesmír objevil náhodou!

To tedy není něco extra, když věříš, že je Bůh. Ale teď považ, že jsi tělo a nedáš si říci a jdeš za skutky těla a ono se ukáže, že je v tobě ještě něco víc než jen tělo: ozve se svědomí, takový hlásek, který povídá: „Ty nemáš ten správný vztah s tím, kdo tě stvořil.“ Každý máte svědomí ve své duši. Ne, nemůžete popírat Pána Boha.

Ale teď si nedáte říct a začnete všichni říkat: „Není, není Pán Bůh!“ Proč? Protože si to tak přejete, aby Pána Boha nebylo. Ale to také není nic nového, jenže to Slovo Boží vyjadřuje svým způsobem. Otevřete si, prosím, Žalm 14,1 (KRAL): „Blázen říká v srdci svém: ‚Není Boha.‘“ „Blázen!“ To je člověk, klen nemá zdravý rozum. A teď si musíte dát říct, že když se ve Slově Božím řekne „blázen“, řekne se tak tomu, který není pobožný. Ano, tak to je: Bezbožný člověk si přeje, aby nebylo Boha. Jenže to tvé přání nepovídá, že to tak je. On zde je.

Ale přestavte si, že si přejete mít s ním ten pravý vztah. To jste si sami jistě nedali. Kdyby ten hlas byl sebe mdlejší, to je něco neskonale vzácného. To je z Ducha svatého. A tu se vám najde takový pohanský poeta Aratus a ten vám řekne: „My jsme jeho rodina!“ Ale sám z jeho rodiny není. To nemá sám ze sebe. To je z Ducha svatého. Jak jinak by mohl takový Bileám takové věci zvěstovat lidu Božímu?

Apoštol Pavel patrně čítával Arata řecky a schvaloval to, co pravil. Jen důvěřuj tomu, který ti to přání do srdce dal! Žádný si nedovede dát přání, aby měl s Pánem Bohem krásný vztah! Nemusí při tom dojít na vaši konfesi anebo na jméno „církev reformovaná“, ale na to, co vám kážu, dojít musí. Rozumí se, že je to ta nejlepší věc, kterou vám na světě připravuje. On umřel pro hříchy světa na dřevě kříže, a uvedl do pořádku všechno. Hřích je zahlazen a vy jste jeho dítky, synové a dcery. Nejste hosté a příchozí, jste domácí Boží, jste z Boží rodiny. A teď dojde na každou literu našeho textu: „V něm žijeme, pohybujeme se, jsme. Vždyť jsme jeho děti.“

A co tu nyní vidím?

II. Bůh všechno udržuje

Zvláštní věc: Všechny ty přirozené věci, všechen ten přirozený život způsobil a udržuje a tak mu to chodí, že ty, člověče Boží, nepotřebuješ se ničeho strachovat a lekat. Nic není proti tobě na světě! Jemu se to líbí, když mu důvěřuješ. On nám přeje; všechno, co tu je, je ve váš prospěch.

A já nejdřív vyřeším konec: Abychom se nelekali smrti. Smrt je právě tak dobře promyšlena jako počátek. Ten počátek nebyl na to, aby ti bylo hůře. Máš toho tolik, kolik ti dal, a tolik s tím pořídíš, kolik máš pořídit, a nic víc. Podívejte se do Lukáše 12,25: „Kdo z vás může jen o píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?“ Jak je dlouhý? Tak, jak si to Pán Bůh přeje. A kolik má vlasů kdo na hlavě? Kolik si Pán Bůh přeje. Z něho je všechno.

Ale jak se nemám bát, když vidím, že lidé dovedou radu Boží zrušit?! To jste na omylu. Co pořídí kdo na světě, když ruší radu Boží? Pořídí to, co Pán Bůh zamýšlel. – „Ano, ale proti člověku svedou lidé mnoho!“ To se ti jen zdá. Proti Božím plánům lidé nic nesvedou, protože Pán Bůh má se mnou plány, a já na těch Božích plánech tak rád přestávám.

Vy nešlechetní lidé to dnes slyšíte a řeknete: „My to dnes uděláme všecko naschvál jinak!“ Tak dobře! Jděte po Praze a páchejte všechnu nešlechetnost. „Ještě máte něco vykonat?“ – „Ne, už je toho dost!“ Podívejte se: Zde je kniha Boží a zde je datum 27. února v Praze 1910. A teď je tam tvé jméno a u toho jména: Ten dnes dělá tohle a dostane tuto odplatu.

III. Všechno duchovní pochází od Boha

A právě tak se to má s tím duchovním. Všechno duchovní pochází z něho samého. On to uložil a velice krásně mu na to všechno dochází. Duchovně jste jím živi, v něm se hýbete, v něm i trváte. Tak se to má. On to má všechno na starosti. Světský člověk řekne: „Já o duchovním světě nic nevím.“ Dobře. Ale z toho nevyplývá, že duchovní svět není.

Když přijde nebeský Pán a řekne: „Vy musíte být duchovní lidé“ a když to slyší ten Aristoteles, tak řekne: „Quod non“ ("Kdo ne?") a nechce o tom slyšet. A když to slyší Cicero, který překládal v mládí Arata, jako filosof řekne: „Ani mně nemluv o novém narození! Já se nepotřebuji znovuzrodit. To je jen pro vás!“ To je rozum, tak mluví každý přirozený člověk. Ale ten milý Nikodém, když to slyší, tak je celý udivený jako ten, který si to přeje. A Pán Ježíš to pro něj zařídil. A kde na to dochází, je to vždycky z Ducha svatého. On to dělá všechno. A každému z vás se začne zjevovat to tajemství Boží. On vám chce dát sebe. Tak miluje člověka, že přišel v lidském těle. Až na smrt mne miloval. To je jádro, skryté pro toho, komu je to skryto, a potěšení tomu, komu je to zjevné.

On začal a nyní tě vede dál. „Zůstaňte ve mně!“ „Zůstaňte ve mně!'“ Řeknete si, to je panteismus. To je vaše věc. Má věc je, abych to žil a vykládal tomu, pro koho to je, ne, abych to vnucoval, pro koho to není. To přirozené je z něho, a všechno to duchovní je z něho, a máme mu ve všem důvěřovat.

IV. Mimo Boha není duchovní život

Když je to tak, tak je to tak, a jinak ne. A když si myslíte, že to je jinak, pak jste na omylu. Ztratíte všechen duchovní život, když se uhnete od toho jeho pořádku. Jestli je pravda, co vám vykládám, tím je řečeno, že to ostatní je nepravda. Vy že nepotřebujete čistý vzduch a že se nepotřebujete vyspat, a také že jste zdraví? „Rozum vás opustil!“ Všechna nemoc je úchylka od Božích řádů.

A tak mravně. Vy si myslíte, že se nepotřebujete vázat na řády Božích mravů a že bude dobře? Vy si myslíte, že smíte být neuctiví k otci, a že to také bude dobře dopadat? Nu, to se podíváme! Vždyť se to všechno vymstí! A vy si myslíte, že vám duchovní život krásně pokvete, když si dovolíte učinit úchylku od Božích řádů? Zarmoutíte Ducha svatého a to znamená konec. Snad budete ještě dělat zázračné věci a slavné věci, ale Boží Duch už od vás odstoupil. Když světská církev zarmoutila Ducha svatého, začala dělat nádherné bohoslužby. Ale to všechno již pohané dávno měli. Řekové měli svá mystéria. To bylo něco velkého. Ano, to dovedete pořídit: zábavu pro světského člověka.

A teď se podívejte, co se děje v církvi reformované: evangelium se ztrácí, ale zábavy se pořídily, aby to bylo podle vkusu světského člověka! Co to znamená? Konec duchovního života! Ty můžeš jít při těch věcech jen dolů. Duchovně se to poddá jen tou Boží zřízenou cestou.

Já jsem hotov. Ty jsi povolán, abys to měl na světě převzácné, ale jen tak, jak to On dopodrobna promyslil. Ryba musí být ve vodě, červ v prachu, jestli má být živ, a já musím být v Kristu. „Zůstaňte ve mně!“ A nezůstanete-li v něm, ani to přirozené vám nepokvete! „‚Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme‘, jak to říkají i někteří z vašich básníků: ‚Vždyť jsme jeho děti.‘“ Amen.

Kázáno 27. února 1910.