Jsme snad i my slepí?

Přišel jsem na tento svět k soudu. K jakému soudu? Aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí (J 9,39). Divný to soud, viď? Kam se dívají ti, kteří nevidí? Na sebe a do sebe. A kam se dívají ti, kteří vidí? Také na sebe a do sebe. Ale ti jedni tam něco nevidí, co ti druzí tam vidí? Co je to? Toto: moudrost, spravedlnost, očistění před Bohem, smíření s Bohem, pokoj ve svědomí, přístup k Bohu, posvěcení, vykoupení, naděje, spasení, slovem všecky poklady, které člověk potřebuje v tomto i v budoucím životě. Čím to, že ti jedni to v sobě nevidí a ti druzí vidí? Snad že to skutečně v těch jedněch je a v těch druhých není? Toto! Jedni ani druzí nemají z toho v sobě, tak jak jsou, od přirozenosti, sami ze sebe, ani za mák. Ale ti jedni to tam přece vidí, ačkoliv to tam není.

Ubozí, jak je ty jejich oči klamou! Jaký div, jestli po tom nevidí, kde to skutečně je – totiž v tom Spasiteli svrchované milosti, v jeho vtělení, umučení, ranách, smrti na kříži, vstoupení do pekla, z mrtvých vstání, na nebe vstoupení a za nás na věky přimlouvání. Vždyť jen on se nám stal moudrostí od Boha i spravedlností i posvěcením i vykoupením (1K 1,30). Jenom on je smíření za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za hříchy celého světa (1J 2,2). Jen krev Krista Ježíše, Syna Božího nás očisťuje ode všeho hříchu (1J 1,7). Jedině v něm máme vykoupení skrze jeho krev, totiž odpuštění hříchů, podle bohatství jeho milosti. V něm jediném je složena všecka naše naděje, a na něm je založena. Ale zrovna v něm to ty jejich oči nevidí. A přesto je to všecko v něm. Zato to vidí v sobě, třebaže tam z toho není vůbec nic. Ba, skutečně jsou ubozí, když je ty jejich oči tak klamou! Ale „přišel jsem na tento svět k soudu: aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí.“ A ti, kteří nic z toho ze všeho nevidí na sobě a v sobě? Inu ti mají zdravé oči a vidí správně. A když se pak zalíbí jemu, aby se jim ukázal, vidí to, co nevidí na sobě a v sobě, a ke svému převelikému překvapení a potěšení to vidí na něm; a v něm. Ano, Boží syn přišel na svět k soudu, aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, byli slepí. Ale farizeové se mrzutě ptali: Jsme snad i my slepí? A co ty?